Trocha teorie o pevných discích (HDD)

A - problémové hranice při zprovozňování velkých disků
B - přenosové rychlosti pro HDD
C - trochu teorie o parametrech a rozhraních pevných disků
D - off-topic ale užitečné tabulky ;o) (např. Chyby LCD, rychlosti různých rozhraní či protokolů)

Technologické informace velmi rychle zastarávají, což je vidět na článcích jako je toto. Takže vemte prosím na vědomí, že tento článek vzniká průběžně od roku 2005 a datum poslední změny na konci stránky vypovídá jen o dílčích změnách textu.


A - Problémové hranice

1. hranice - 512 MB [BIOS]
Je dána logickým adresováním prostoru na disku pomocí CHS (Cylinder/Head/Sector). Protože dle formátu ATA bylo možné adresovat max 16 hlav, 64 sektorů a 1024 cylindrů; 16*64*1024*0,5/1024=512MB (512B na sektor a 1024 převádí KB na MB). Nedostatek CHS byl překonán nejdřív tzv. DiskManagery a od roku 1994 je zajištěn BIOSem.

2. hranice - 2 a 4 GB (dle operačního systému) [omezení FAT16]
Problém je (kromě obligátního starého BIOSu) v tom, že starý dobrý DOS a Win 3.1x a Win95 (do verze OSR1) podporují jen FAT16, která umí spravovat jen 2^16, tj. 65 536 alokačních jednotek (clustrů). Jestliže tyto OS umí spravovat jen 32kB veliké clustery, tak 32x65536=2GB. Windows NT a 2000 umožňují na FAT16 použít 64kB clustery, to odpovídá přibližně 4GB. Řešením je rozdělit disk na více menších logických jednotek nebo přejít na FAT32.

3. hranice - 8 GB [BIOS]
Problém opět v BIOSu a adresování. Uměl pro CHS maximálně nastavit 1024 cylindrů, 256 hlav a 63 sektorů. Takže 1024*256*63*512B=8GB. 32bitové operační systémy obcházejí 16bitový ROM BIOSu a komunikují přímo s řadičem disku. Umí to W98, Windows NT SP3 a výš, W2000, WXP.

4. hranice - 32GB [Windows & FAT32]
Hranice je dána OS, některá Windows neumí vytvořit partition větší než 32 GB, takže musíte disk rozdělit. Takže problém není ani tak úplně ve FAT32 jako v OS. Dle specifikace FAT32 je maximální partition 2TB a maximální velikost souboru 4GB (neplést s hranicí 2GB u AVI souborů).
MS-DOS, původní verze Microsoft Windows 95 a Microsoft Windows NT 4.0 (či starší) neumí pracovat se svazky ve formátu FAT32 a nemohou z nich ani nastartovat (nabootovat). Systém Windows NT neumí FAT32 vůbec a Windows 2000 neumí VYTVOŘIT FAT32 oddíly větší jak 32GB, ale je-li vytvořen jiným OS, tak je umí používat (díky ovladači FastFAT32).
Další informace o možnostech a omezení FAT32 [Microsoft] nebo Windows 95 nepodporují HDD nad 32 GB [Microsoft].

64 GB [FDISK pro W98]
Původní nástroj FDISK, kterým většinou disk rozdělujeme, má chybku a neumí pracovat s velkými disky (resp. blbě zobrazuje velikost)!! Umí nejvíce 64GB disky. O problému se píše třeba tady a řešením je stáhnutí patche. Bohužel to M$ nevyřešil tím, že by uvolnil nový FDISK, ale musíte ve fčních oknech spustit patch a pak použít aktualizovaný soubor nebo si vytvořit bootovací disketu. Opravený FDISK také najdete ve Windows ME nebo tady ;-)

5. hranice - 137 GB (někdy též uváděno jako 128, 130 či 132 GB limit) [BIOS, Windows]
Logické adresování LBA (Logical Block Addressing) používá pro sektory 28bit adresu. 2^28 sektorů při velikosti clusteru 512B dává maximálně 137,4 GB (přesně 137 438 953 472 B). Jde o problém adresování ATA zařízení (pro BIOS) a následně pak i u operačních systémů Windows. Nicméně před čtením následujících řádků se ujistěte, že váš disk není limitován nastavením speciálního jumperu.
BIOS
BIOS musí podporovat 48bit adresování. Např. ASUS podporuje na všech deskách vyrobených po 1.1.2003. Windows

1) Stará Windows 95, NT - Použití speciálních diskových ovladačů (viz níže)
2) Windows 98, 98SE, ME - Našel jsem neoficiální utilitku (nezkoušel jsem), ale lze použít i speciální diskové ovladače (viz níže).
3) Windows 2000 - do verze s SP2 nepodporují velké disky, od SP3 ano po úpravě dle KB305098.
4) Windows XP - záleží na konkrétní verzi:
XP bez SP - nedoporučuje se na těchto Windows velké disky používat, můžete (bez záruky) zkusit úpravu registru dle Winguides. Také viz KB303013 (viz níže).
XP SP1 a SP2 - měly(!) by velké disky již umět, pokud ne, přečtěte si KB303013 (How to enable 48-bit Logical Block Addressing support for ATAPI disk drives in Windows XP). Protože standardní diskový ovladač je v XP (do verze SP1) chybný, můžete mít problémy při režimu spánku (Hard disk may become corrupted when entering standby or hibernation or when writing a memory dump), na to existuje patch popsaný na KB331958.
5) Windows 2003 a vyšší velké disky podporují bez problémů.

Pokud výše uvedené nezabere nebo máte starý operační systém, zkuste speciální nemicrosoftí diskový ovladač od Intelu či VIA. Odkaz najdete na mé stránce rad (bod 2).
Rozsáhlé info o této hranici najdete na 48bitLBA.com nebo také v Chipu 4/2005.

6. hranice - 2048 GB = 2,2 TB [omezení 32bitů]
Master Boot Record (MBR) nás provází již mnoho let. V roce 2009 mu však zazvonila hrana, protože se od té doby objevují pevné disky nad 2 TB, což je hranice, do které umí adresovat prostor pevných disků (32bitové adresování = 2na32 sektorů po 512 bajtech) do 4294967296 sektorů. Protože se v nultém sektoru skrývá samotné MBR, v praxi je možné mapovat o jeden sektor méně. V bytech to pak dělá 2199023255040, což je 2.199 TB.
Náhradou se stal GPT (GUID Partition Table), kterou podporují všechny 64bitové systémy (další důvod přejít na 64bit;). GUID zvládne adresovat až 2na64 sektorů, tj. disky až do 9 zettaabajtů (miliarda TB) a rozdělit je až na 128 oddílů. GUID je součásti standardu UEFI (původně EFI od firmy Intel), který nahrazuje klasický BIOS. Umožňuje adresovat 2 ^ 64 sektorů, což je něco přes 9.4 ZB. To nám chvíli vydrží ;) Podporu GPT najdeme dnes téměř na všech operačních systémech včetně Linuxu.
MS Windows Vista a MS Windows 7 (na základních deskách s BIOSem) nemohou nabootovat z oddílů větších než 2 TB. MS Windows Vista a MS Windows 7 (na základních deskách s BIOSem) mohou oddíly (jen s GPT) větší než 2 TB využít jako logický oddíl.
Zdrojem informací k této hranici je mj. Root, ale třeba i Chip.

Hranici lze na deskách Asus překonat pomocí aplikace Disk Unlocker. Nemusíte tak mít 64 bitový operační systém, GPT ani UEFI, jak píši výše. (Toto vše však doporučuji, pokud chcete mít Windows a klid po nákupu nového počítače. UEFI potřebujete na bootování z velkého disku, GPT a 64bit operační systém na jeho provoz.) Podrobnější článek na DIIT k tomuto programu.
Western Digital řeší problém po svém - přikládá samostatný řadič. Opět viz zde na DIIT. Dále nabízí SW nástroj WD Align pro zarovnání datových bloků (článek na DIIT).
Seagate: vrací se utilita Disc Wizard.

Nutno ale říci, že pokud disk není systémový a provozujete non-Windows operační systém, moc se vás to netýká, moderní linuxy pracují samozřejmě s GPT.
Větší než 2TB oddíly musíte ve Windows inicializovat ve Správě disků jako GPT. LZe použít příkaz "diskpart". Pozor ale co děláte.

7. hranice: 2-8 TB [omezení FAT32]
Teoreticky FAT32 (od W95 OSR2 a výš) umí spravovat 2^32 clusterů. Pak by byla hranice použitelnosti až na 128 TB (2^32*32kB = 1.374389535 * 10^11 kB a pak dělíme 1024 na řád). Jenže efektivně se k adresaci používá jen 28bitů, takže lze spravovat jen 2^28*32kB = 8 TB. Windows 2000 neumí vytvořit FAT32 partition větší než 32GB, ale umí větší používat (pokud je vytvoříte v jiném OS). Takže problém není ani tak ve FAT32 jako v OS. Dle specifikace FAT32 je však maximální partition omezena na 2TB a maximální velikost souboru 4GB.

8. hranice - PB (petabytes)
Ehm, zatím jen teoreticky - NTFS umí "jen" 2 na 64 clusterů... 536 870 912 PB (petabytes)

Rady jak hranici překonat (není-li uvedeno přímo zde)

Za opravy a doplnění děkuji Paolovi. Přesto text není vyčerpávající protože stále narážím na nové problémy s velkými disky. Pište mi proto své zkušenosti a návody!
Další zdroje k tématu: OC Guru nebo zkuste podobně přehledně zpracovaný text na adminxp.cz.


B - Přenosové režimy pro HDD

Jde o teoretické maximální přenosové rychlosti. PIO módy používaly staré disky a CD mechaniky. Dnes jižvšechny disky a snad i CD mechaniky podporují přímý přístup do paměti (DMA), což je rychlejší, protože to nezatěžuje procesor. /Bavíme se o IDE zařízeních, ne o dražších a výkonějších na rozhraní SCSI! - o těch jen trošičku ;-)/
 

Režim

Přenosová rychlost MB/s

PIO 0 (IDE-ATAPI)

3,3

PIO 1 (IDE-ATAPI)

5,22

PIO 2 (IDE-ATAPI)

8,33

PIO 3 (ATA2)

11,1

PIO 4 (ATA2)

16,6

SW DMA 0 (ATA) 2,1
SW DMA 1 (ATA) 4,2
SW DMA 2 (ATA) 8,3
MW DMA 0 (ATA) 4,2
MW DMA 1 (ATA-2) 13,3
MW DMA 2 (ATA-2) 16,7

UDMA 0 (ATA2)

16,6

UDMA 1 (ATA/ATAPI-4)

25

UDMA 2 (ATA33; ATA/ATAPI-4)

33,3

UDMA 3 (ATA/ATAPI-5)

44,4

UDMA 4 (ATA66; ATA/ATAPI-5)

66,6

UDMA 5 (ATA100; ATA/ATAPI-6)

100

?UDMA6? (ATA133)

133

Serial ATA 1500 (1x)

150

Serial ATA 3000 (2x), eSATA

300

Serial ATA 6000 (4x)

600 (od 5/2009)

Zkratky: ATA - Advanced Technology Attachment, EIDE (Enhanced IDE = Fast ATA-2) přineslo možnost připojení až 4 zařízení. U-ATA = Ultra ATA, UDMA = Ultra DMA (Direct Memory Access), SW DMA = singleword DMA, MW DMA - multiword DMA.
Kurzívou uvedené módy se moc nevyužívaly.

C - Trocha teorie o parametrech, rozhraních a technologiích obecně

Přenosovou rychlost musí podporovat jak řadič disků na desce (motherboardu), tak samotný disk. Všechny současné desky podporují protokol ATA66 (poslední čipset, který uměl jen ATA33 je BX čipset), většina i ATA100 a pár nejnovějších ATA133 (info k 7/2002). Nové disky podporují ATA66 I ATA100, poslední Maxtory i ATA133 (resp. ATA133 je z dílny Maxtoru). Faktem je, že zatímco mezi ATA33 a ATA66 je znatelný rozdíl, mezi ATA66 a dalšími takový rozdíl není. Každopádně potřebujete disk s 7200 rmp (otáčky za minutu), jinak protokol ATA66 je velké koryto na malý potůček - disk nestíhá dodat data. Vyrábí se i 10000 a 15000 rpm disky, ale jsou drahé, topí a často jen pro SCSI.
Další veličinou je přístupová doba - musí být co nejmenší, nejlépe pod 8ms. Poslední veličinou ovlivňující výkon je cache disku, řádově v MB, minimem je 2MB, lepší je 8 MB (až 16MB u SCSI).

Rozhraní a technologie
Paralelní ATA je bez diskuzí pomalu vytlačováno sériovou verzí - Serial ATA - viz lákavé hodnoty přenosové rychlosti v tabulce. Navíc lepší kabeláž (tenoučká), žádné dipy (master/slave). Podporuje výměnu disků za chodu, režim přenosu je poloduplexní (v jeden okamžik jen jedním směrem). Serial ATA II navíc přichází ve stejnou dobu jako technologie NCQ - Native Command Queuing (obšlehnuté z TCQ, kterou mají rozhraní SCSI; více viz níže).
Jak rozhodit SATA? (zatím jen poznámky)
Disky Hitachi Desktar - je třeba (SATA2) zapnout ručně pomocí utility Future Tool. Výrobci (nejen Hitachi) se tímto pojišťují, aby disk běžel i na starších BIOSech.
Další info o SerialATA třeba v Computeru 5/02, 15-16/02, 11/03 apod.

Nicméně pořádný výkon si můžete dopřát dávno - pomocí rozhraní SCSI, kde se data řítí rychlostí 320 MB/s (SCSI Ultra 320) nebo dokonce 640 MB/s (SCSI Ultra 640). Podrobné tabulky vývoje rychlostí (a dalších parametrů) SCSI najdete v časopise Connect! 4/2005.

Novinkou je rozhraní SAS (Serial Attached SCSI). Hardwarově vychází ze Serial ATA , ale protokol vychází z ověřeného SCSI. SAS podporuje rychlost 150 nebo 300 MB/s na jeden kanál, přičemž obsahuje kanály dva. Umí plný duplex; lze připojit 2,5" i 3,5" disky. Toto rozhraní je prý budoucností pro připojování veškerých pevných disků. Očekává se zreychlení na 600MB/s v roce 2007 a dvojnásobek o tři roky později.

Podrobněji o NCQ: Native Command Queuing (přirozené čtení požadavků) je inovace, která přináší vylepšené řízení pořadí čtení dat. Lze tím dosáhnout kratších přístupových dob, protože pro vykonání požadavku je třeba méně otáček ploten disku. Často se trochu chybně zaměňuje NCQ s rozhraním SATA2. Faktem je, že můžete mít technologii NCQ na disku se SATA1 a SATA2 disk bez NCQ (nicméně nejčastější varianta časem bude SATA2+NCQ). A výkon? Dle testů (Chip 11/05) se zlepšení projevuje v jednotkách procent. Výrazné zlepšení je znát jen v umělých testech typu PCMark. Zajímavé to bude spíš pro stroje s vysokým zatížením. Ostatně, jelikož náklady na zavedení jsou téměř nulové, NCQ se nakonec prosadí všude.
Nasazení NCQ do praktického používání nebude pro stávající uživatele tak jednoduché, protože intelovské počítače s čipsety i9xx potřebují AHCI ovladač, který je blízko jádra systému, takže jej budete muset přeinstalovat (více viz Chip 11/05) nebo zkusit nějaký fígl (viz níže). S čipsety od nVidie (nForce) to je mnohem jednodušší, instalace proběhne s ovladačem čipsetu automaticky a stačí jen ve Správci zařízení NCQ povolit.
Update: Rada - jak aktivovat NCQ.

Jak připojit externí disky?
Lze to pomocí USB 2.0 (reálně 35 MB/s, papírově 60 MB/s), 3.0 (papírově 600 MB/s), eSATA nebo FireWire 400/800 neboli IEEE 1394 (to jsem zatím v životě neviděl použít, protože je to spíš pro Mac; papírově až 100 MB/s) anebo nový ThunderBolt (papírově 1250 MB/s).


AAM (Automatic Acoustic Management)
Jde o technologii, která umožňuje snížit hlučnost pohybu hlaviček při prohledávání disku. Zapíná se pomocí specializovaných programů a výrazně prodlužuje přístupovou dobu. Zapnout vám AAM pomůže třeba HD Tune nebo Feature Tools od Hitachi, které si často dovedou poradit i s disky jiných výrobců. U počítačů s čipovou sadou Intel a aplikací Intel Application Accelerator lze provádět změnu AAM přímo v prostředí MS Windows.
Pozor! Přístupové doby se po zapnutí prodlouží cca o 10 % (přenosová rychlost není ovlivněna).

Chip 08/06: Přestože technologie ukládání dat na magnetická média se stále zlepšuje, trh je stále náročnější. Možná slovo "trh" není nejlepší, protože nové trendy přišly z armády. Armádní výpočetní technika vyžaduje odolnost a rychlost, což jsou atributy běžným diskům docela vzdálené. Proto vznikly např. Solid State Disky (SSD) a Hybrid Harddrives (HHD).

SSD (Solid State Disks)
je velkokapacitní paměťové zařízení složené jen z flash pamětí (čipy typu NAND). Nejde o nic moc nového, flash karty ve foťácích a mobilech známe již dlouho. Výhodou je absence pomalých a poruchových mechanických částí, podstatné zvýšení rychlosti, nevýhodou cena a opotřebení - omezený počet zapisovacích cyklů do těchto pamětí (asi 250 milionů přístupů), což se řeší zajímavě a to jest softwarově (algoritmy pro rozvnoměrné využívání všech buněk čipu). Výrobci garantují cca 5 let provozu (úplné zatížení). Další výhodou jsou nízká spotřeba energie, rozměry, váha a hlučnost, tedy spíš nehlučnost - ideální pro noteboky. Cena postupně klesá od původního osminásobku ceny HDD až na nynější hodnoty kolem 40-50Kč/GB (2011_06), resp. 25-50 Kč/GB (2012_06).


Rady pro nákup
Výkon disku ovlivňuje jen řadič, datové rozhraní a typ paměťových modulů. Řadičem je např. SandForce, datové rozhraní SATA III a paměť může být rychlejší synchronní nebo pomalejší asynchronní, nicméně málokdy se to ve specifikaci disku dozvíte. Dále záleží, zda je NAND flash s SLC nebo MLC buňkami.

Kupujte disky s MLC typem použitých synchronních (!) pamětí a funkcí trim.
Připojujte na SATA III (SATA 6Gb/s) - ověřte si, že to disk umí (teď už snad všechny nové disky).
Extrémní rychlost získáte ještě zapojením do RAIDu (ověřte si, že řadič umí trim) nebo u disku zapojeném do PCI Express slotu.
Všechny aktuální disky již podporují NCQ, SMART a trim.

Aktualizace 1/2017:
Aktuálně se dle způsobu zapojení používají 3 typy SSD disků:
1) PCI Express karta (pro PC)
2) tradiční SATA 2,5" disk
3) jako karta do mSATA či M.2 slotu

Co se týká rychlosti, jak píšu jinde: nejrychlejší je protokol NVMe, který je připojen na rychlé sběrnici PCI Express, pomalu je třeba zapomenout na SATA, které má maximální propustnost "jen" 600 MB/s (SATA-600 s 6Gb/s). Moderní SSD disky připojené přes PCIe (realizováno přídavnou kartou) nebo M.2 totiž jsou už rychlejší. Nezapomeňte ale, že samotný slot není zárukou nejvyšší rychlosti, to je až M.2 (na PCIe 3.0 se 4 linkami) v kombinaci s protokolem NVMe a Windows 10.

Trim
Zde je test efektivity funkce trim a následuje stručný popis:
Jde o nový příkaz, který vylepšuje komunikaci mezi operačními systémy a řadiči solid-state disků tak, že propasíruje informaci o volných buňkách až do řadiče SSD disku. Měl by tak paměťovým diskům ušetřit práci s identifikací volných buněk před zápisem a zamezit nebo významně oddálit pozvolnou degradaci jejich výkonu. Specifikace příkazu TRIM je již součástí standardu ATA ve verzi ATA8-ACS2. Původně byl vyvinut v Linuxu, skutečně zaveden je však zatím pouze ve Windows 7 a Windows Server 2008 R2.
Informaci o tom, zda náš disk TRIM podporuje, můžeme zjistit pomocí informačních utilit (např. Crystal Disk Info). Jednodušším způsobem ověření této funkce v našem systému je ale zadání následujícího příkazu v příkazové řádce (je třeba spustit s oprávněním administrátora):
fsutil behavior query disabledeletenotify
Výstupem příkazu bude buď 0 (příkaz TRIM aktivován), nebo 1 (příkaz TRIM deaktivován).
Zdroj: SvětHardware.cz
Trim není samospasitelné, rychlost zvyšuje jen mírně, ale snižuje opotřebení disku. SSD disky nedefragmentujte ;)


SLC vs MLC vs TLC
Single-level cell a Multi-level cell
SLC buňka nese jen jeden bit informace, MLC dva, proto lze dosahovat větších kapacit. Cenou za to je složitější konstrukce a disky jsou také pomalejší. Přesto jde vývoj směrem MLC, protože kapacita má na trhu přednost před rychlostí, která i u MLC je oproti magnetickým diskům luxusní. Další nevýhodou, s kterou se výrobci musí popasovat, je živostnost buněk (u MLC je nižší). Jsou ve vývoji buňky, které budou moci uložit tribit.

Aktualizace 1/2017:
Tribit buňky jsou zde, nazývá se to TLC. Roste tak kapacita, ale klesá životnost (spolehlivost). Ta se nyní udává v hodnotě TBW - Total Bytes Written, tedy objem zapsaných dat, než je disk nepoužitelný. Nenáročný uživatel prý denně zapíše 10 GB, běžbé domácí PC 20 GB dat a náročný 40 GB dat. Další nevýhodou je zpomalování TLC disků a při kontinuálním zápisu desítek GB je značné.
Životnost, MTBF apod.
Střední doba mezi chybami se uvádí kolem milionu hodin, ale tuto hodnotu výrobci moc neuvádějí (navíc neexistuje standard, jak to u SSD zatím měřit a následně srovnávat, takže ta čísla jsou vycucaná z prstu). Životnost se zvyšuje technologií wear leveling, která se stará o rovnoměrné využívání buněk a TRIM (viz výše). TRIM řeší ale spíše problém v adresování buněk, protože SSD používá 4 kB stránky a 512 kB bloky, s čímž se musí vyrovnat nejen řadič, ale i operační systém.
Životnost se nyní (2017) udává v hodnotě TBW - Total Bytes Written, tedy objem zapsaných dat, než je disk nepoužitelný. Nenáročný uživatel prý denně zapíše 10 GB, běžbé domácí PC 20 GB dat a náročný 40 GB dat.
Větším problémem je náhlá smrt SSD disků (nejčastěji ztráta mapping table), ke které dochází, často při výpadku proudu nebo chybě řadiče. Dražší a lepší disky mají dodatečné kondenzátory, které při výpadku udrží chvíli disk při životě, aby si zapsal mapping table. Disk by však měl být označen, že nějakoututo ochranu má.


Různé
- Maximální oficiálně doporučená délka SATA kabelu je 100 cm.
- Hustota záznamu u současných (2012) běžných disků je 700 Gb/in2.
- 2,5" HDD pro notebooky mají příkon o řád nižší než 3,5" modely pro stolní počítače.
- Datový konektor SATA je stejný pro 3,5" i 2,5" disky.
- Standardní velikost sektoru je u současných (2012) běžných disků 4096B.
- Pro pohyb čtecí hlavy je použit lineární motor.



Hybridní disky
jsou normální disky s přídavnou flash pamětí. S kombinací rychlých flashí a levných magnetických ploten přišel Samsung s M$, protože potřebuje podporu operačních systémů. Potom se optimalizuje přístup k datům tak, aby nejčastěji používaná data ležela na flash části. Kromě rychlosti technologie přináší i menší hlučnost a spotřebu (pevný disk se netočí pořád).
Na flash discích jsou založeny i další nové vychytávky jako např. Flash-Speed přináší přídavnou systémovou paměť (External Memory Device dle názvosloví M$) nebo Robson od Intelu, kde je flash na motherboardu (obdoba starodávných cache karet?;) Je vidět, že je stále se na co těšit.
Update: dle testů v Chipu 11/07 je tato technologie použita např. u Seagate Momentus 5400, ale nepřináší měřitelný výkonový efekt.


Jaké technologie pomáhají zvyšující se rychlosti disků?
Fyzikální hranice klasických magnetických disků se inženýři snaží překonávat již desítky let a jejich práce je čím dál těžší.
2017: Například do 3.5" krytu lze narvat maximálně 6 ploten, na každou cca 1,33 TB dat, takže jsme na 8 GB. A to za použití již vylepšeného kolmého ukládání dat (
PMR - Perpendicular Magnetic Recording), které je také relativně nové. Nyní se ale používá pro změnu SMR - Shingled magnetic recording, což umožní narvat více dat na palec, ale zase se zpomaluje zápis. Další trik je použití hélia místo vzduchu v disku pro snížení proudění a tření. Ten umižnil zvýšit počet ploten na 7.


Další infozdroje o pevných discích:

- Optimalizace Windows 7 pro SSD - co funguje a co ne
- Podrobněji o NCQ v Chipu 11/2005 (str. 60)
- SCSI, SATA, SAS podrobně v časopise Connect! 4/2005
- Technologie současných pevných disků (Computer 11/05; str. 76)
- Konstrukce pevného disku (ComputerWorld 19/2005; str. 27)
- Dux Computer Digest - FAQ o HDD (10/2004)
- Živě o HDD (4/2003)
- HDD - o rozhraní (4/2003)

D - Off-topic tabulky

Následující tabulky nejsou nutně o HDD, ale mohou se často hodit :)

Srovnání souborových systémů Windows
FAT_srovnani
Zdroj: Chip 6/08

Rychlosti rozhraní v PC
Poznámka: Sledujte vždy verzi rozhraní jak na základní desce, tak i na zařízení, které do něj pořizujete, rozdíly kromě vedení signálu bývají zejména v podporovaném napětí.

Typ sběrnice

Rychlost

Takt

Napětí

ISA

16,7 MB/s

8,3 MHz (16 bitů)

?

PCI obecně

132 - 533 MB/s

33 - 66 MHz (32-64 bitů)

3,3V

PCI 2.2 a 2.3

-

-

3,3V i 5V (specifikace 2.3 odstraňuje karty s napájením 5V)

AGP 1x 

266 MB/s (AGP 1.0)

66 MHz (32 bitů)

3,3V

AGP 2x (AGP 1.0)

533 MB/s

113 MHz (32 bitů)

3,3V a 1,5V

AGP 4x (AGP 2.0)

1066 MB/s

266 MHz (32 bitů)

3,3V a 1,5V

AGP 8x (AGP 3.0)

2133 MB/s

532 MHz (32 bitů)

1,5V a 0,8V

PCI Express 1x

500 MB/s

2,5 GHz (2 bity)

?

PCI Express 16x

8 GB/s

2,5 GHz (32 bitů)

?

Intel QuickPath Interconnect

až 32 GB/s

2,4 a 3,2 GHz (20b)

zatím jen součást procesoru

AMD HyperTransport

až 51,2 GB/s

800MHz až 3,2 GHz (16-32 párů)

zatím jen součást procesoru

 
Rychlosti USB



Chybné pixely u LCD
Kvalita LCD panelů je určena normou ISO 13406-2. Vzhledem k technologické náročnosti výroby LCD byly definovány čtyři kvalitativní třídy, kde je uveden maximální možný počet vadných (sub)pixelů v dané třídě, kdy nelze LCD reklamovat.
Pixel je složený ze tří subpixelů (jednotlivé složky barev RGB); existují tři druhy závad: typ 1 - trvale vysvícený pixel, typ 2 - trvale zhasnutý pixel a typ 3 - vadný subpixel.
Zmíněné maximální hodnoty ukazuje následující tabulka:
Třída kvalityTyp vady1Typ vady2Typ vady3
I000
II225
III51550
IV50150500

Pro zajímavost: u panelů s TN maticí je vadný subpixel vždy bílý, u IPS/PVA/MVA matic je vadný pixel vždy černý. Toho lze hezky marketingově byužít, když například prodejce tvrdí, že "LCD nemá žádný vadný světlý pixel" - což je u všech matic kromě TN pravda.. a pokud objevíte např. červenou tečku, máte smůlu také, jelikož jde jen o vadný subpixel..

Zdroj: CW 11/2007 a CW 11/2005.


Wi-Fi standardy



Připojení a frekvenční pásma
Typ připojení, standardFrekvenční pásmoRychlost
Wi-Fi 802.11b2,4 GHz11 Mb/s (reálně 5-6Mb/s)
Wi-Fi 802.11g2,4 GHz54 Mb/s (reálně 25-30Mb/s)
Wi-Fi 802.11a5 GHz54 Mb/s (v Evropě provoz omezen)
Wi-Fi 802.11e2,4 i 5 GHzRozšiřuje standard b/g o QoS (zejména pro multimédia)
CDMA 3G450 MHz (400,800,900,1700,1800,1900,2100MHz)do 2.4Mb/s (reulně 300-600kb/s) obvykle 1,6-8km
EDGE900, 1800 MHz
UMTS 3G872 MHz (1800,1900,2100MHz)do 2Mb/s (do 10Mb/s HSDPA) obvykle 1,6-8km
BreezeNET2,4 GHz
UWB 802.15.3a7,5 GHz11-480Mb/s do 10m
WiMAX 802.16ddo 11 GHzdo 75Mb/s; 6-10km
WiMAX 802.16e2-6 GHzdo 30Mb/s; 1.6-5km
Bluetooth 802.15.12,4 GHzdo 720kb/s do 10m
Zdroj: C 15-16/2005, C 1/06, CH 3/05. Údaje ve zdrojích se někdy liší.


Rychlost mobilních sítí u různých standardů

Typ připojení, standardRokDownload (kb/s)Upload (kb/s)
GSM1992 9.6 9.6
GPRS199953.638.4
HSCSD19995638.4
EDGE200520056
UMTS200138464
HSDPA20061800384
HSDPA&HSUPA200736001800
HSDPA&HSUPA200972003600
HSDPA&HSUPA2011144007200
Zdroj: Chip 12/06


Telefonní předvolby
Chcete vědět víc o tom, co znamenají různá telefonní čísla začínající devítkou? Tady je nějaké info.
971 - běžný vytáčený internet (cca 18 Kč/hod)
976 - datové a internetové služby se zvláštním tarifem (4-99 Kč/min)
90x - hlasové služby se zvláštním tarifem (4-99 Kč/min)
__900 - odborné služby
__906 - soutěže, loterie
__909 - erotické služby
Syntaxe čísla XXX XXX XXX:
Například u čísla 906 500 900 (Chcete být milionářem) jednotlivá čísla znamenají:
906 - soutěž, 50x - první dvě cifry říkají taxu za minutu! (50Kč/min), 9xx - poskytovatel služby, operátor.
Zajímavé informace najdete také na stránkách Českého telekomunikačního úřadu tady.
Zdroj: Chip 4/2005, ČTÚ.

Co znamenají údaje na Vašich pneu?
Dozvíte se tady na Automix.cz