Mistrovství světa začalo opět 1. května, jen se nyní píše rok 1999. Tentokráte se koná na severu Evropy v Norsku a to v Lillehameru, Hamaru a Oslu.
        A skončilo fantasticky:

Kvalifikace
    Česká republika, jako stabilní hokejová velmoc samozřejmě měla účast na MS zajištěnou. Kvalifikací myslím boje o postup do čtvrtfinále. S postupem se počítalo, protože los nám přidělil dva trpaslíky a jediného vážnějšího soupeře - Američany. Ale hezky popořádku.
 
 

    Do tohoto zápasu šel náš tým s tím, aby se sehrál. Vyšlo to dokonale a Rakušanům naši nastříleli parádních sedm branek. Rakušani nebruslili, nešli do těla, vůbec nevěděli, co na naše hrát.

    Hlavně se nezranit - to byl úkol dne. Japonci nás vystrašili v první třetině, než se naši rezehřáli. Potom ale utrum a druhá třetina byla jako na střelnici. Výborná podívaná - druhá třetina skončila 7:0 a japonský brankář nestačil lovit puk ze své sítě. Však ho také na třetí třetinu vyměnili a nový chytal přece jen lépe. Naši se také viditelně šetřili (na Američany) a tak padla jen jedna symbolická branka, která skóre zaokrouhlila na pěkných deset branek navíc.

    Po třetinách 2:1, 1:2, 1:0. Viděl jsem jen třetí třetinu, ale ta stála za to. Z výsledku je jasné, že naši se docela trápili, ve druhé třetině polevili v obraně, proto k nám padly ty dva góly. Američani nám provětrali faldy a až ve třetí třetině rozhodl kapitán Patera v naší přesilovce o vítězství.
    Američani dělali, co mohli. Hráli tvrdě, měli time-out a na konci hráli bez brankáře. Nic jim nepomohlo. Je třeba pochválit rozhodčí, který pískal dobře (aspoň, co jsem viděl tu poslední třetinu).
    Branky: Vlasák, Čaloun, Ujčík a Patera

    Jak jsem už říkal, neviděl jsem to - proto jsme možná prohráli :-). Dostali jsme přímo na prdel. Třetiny 1:3, 0:0, 0:3 (všímáte si, že opět máme nejlepší druhou třetinu?!). Góly: Vlasák - 2x Jašin, Gusmanov, Petrenko, Sušinskij, Prokopjev.

    Tak tento zápas nám trochu spravil náladu, i když  ten začátek byl opět slabší. Takové zakolísání se Švédy nás bude stát postup. Takže třetiny byly 2:2, 4:0, 2:0. Druhou třetinu lze označit za naši nejlepší během šampionátu (ta s Japonskem se dost dobře počítat nedá). Nutno říci, že Slováci mají jen dvě schopné řady a tak dojeli fyzicky. Naštěstí, jedině to skóre nám pomůže smazat fiasko s Ruskem.
    Pomohl Petr Sýkora, jemu premiéra na šampionátu vyšla, když jeden důležitý gól vstřelil a na dva přihrál. Dále skórovali Čaloun, Ručinský, Výborný, Šimíček, Patera, Hlaváč a Dvořák. V bráně stál Milan Hnilička a chytal výborně, protože ustál docela velký nápor Slováků v třetí třetině, včetně přesilovky pět na tři v třetině první.

    Semifinále se hrají, stejně jako vloni, na dva vítězné zápasy. Ten první nedopadl pro nás zrovna nejlépe. A není toho příliš co říci. Naši hráli opravdu dobře, ale soupeř byl lepší. Zvláště ve třetí třetině jsme se rvali jako lvi, ale padl jen jeden gól. Chytla se nás střelecká smůla, protože šancí bylo opravdu dost a dost. Nepadla tam ani Ujčíkova tutovka. Skóroval tedy jedině Kubina ve 3. třetině. Třetiny: 0:1, 0:1, 1:0.
    Ještě bych se zmínil o rozhodčím. Němec nám nepřál a pískal toho naopak mnohem míň, než ten při zápase se Švédskem.
    A proč jsme prohráli?? Oba góly padly při špatné hře v obraně, Hnilička chytal opět skvěle. Stejně ale i jeho protějšek - Kanaďan Tugnutt. Oba také dostali cenu za nejlepší hráče zápasu. Dále jsme (podle mě) špatně přihrávali a v prvních třetinách málo stříleli. A taky - prohráli jsme skoro všechny buly!!!

    Zatím nejlepší zápas Čechů na šampionátu! Fantastická podívaná! Adrenalin stříkal z uší! :-) Fakt je, že to byla paráda hodná zlatých olympioniků.
    Kanaďani byli výborně teoreticky připraveni. Evidentně již nechtěli dopustit, aby je hokejisté z pidistátečku Evropy zase poslali domů s prázdnou. Pečlivě analyzovali naši hru a prý na to měli dokonce 8 lidí! Jak se jim to povedlo - to hned popíšu.
    Do zápasu jsme samozřejmě šli s tím, že jiný výsledek, než výhra nás okamžitě odsunuje do boje o třetí místo. Možná proto zase ten opatrný začátek . Brzy nám totiž vstřelili Kanadani branku (byl to takový pingpong mezi tyčkami), ale naštěstí videorozhodčí rozhodl, že to gól není. Kanadani ale byli aktivnější a gól Stillmana už uznán byl. 0:1.
    Již v osmé minutě ale ukázal obránce Kubina, že se Kanaďanů nebojíme. 1:1. A ve třinácté minutě pojistil blafákem Patera. 2:1. S tímto nadějným výsledkem se šlo do kabin.
    Opět nešťastný začátek třetiny. Srovnával Maslow. 2:2. Ve dvanácté minutě nás zachránil Ručinský. 3:2. Naši se ale hejbali, stříleli, byl to opravdu pohledný hokej.
    Třetí třetina začala zase naším prokletím. Nechápu, proč si zase nedali pozor. Už asi ve třetí minutě jsme dostali branku a během minuty přidal Graves ještě jednu! 3:4. V tuto chvíli jsem opravdu myslel, že je hotovo a Kanaďani nás převálcují. V tuto chvíli jsme totiž potřebovali dát dvě branky, abychom se udrželi ve hře a to není s tak dobrým soupeřem vůbec lehké. Propadl jsem skepsi a jsem happy, že to tak nebylo u našich hráčů. Výborný hattrick totiž zaznamenal Radek Dvořák (Florida Panthers), který také během minuty otočil zápas! 5:4
    Neuvěřitelně nás tak vrátil do hry a konec třetiny jsme hráli zase jako lvi a do naší sítě gól už nepadl. Naopak, když se Kanaďané snažili v závěru o zoufalou power-play, Výborný se trefil do prázdné branky! 6:4

    To ale samozřejmě nebylo všechno. Následovalo desetiminutové prodloužení se systémem rychlé smrti. Pak jediný gól by nás poslal od válu. Naši ale pokračovali ve skvělé hře a gól jsme nedostali. Ale ani jsme ho nestihli dát. Následovalo tedy známé trestné střílení. Všichni jsme doufali, že to dopadne jako v Naganu a dopadlo!
    Stačilo nám pět nájezdů, abychom Kanaďany poslali do boje o bronz. První jel Kanaďan a góla nám dal. Pak ale střílel Martin Procházka a také proměnil. Další Kanaďan proměnil. Ručinský proměnil. A pak se to stalo! Do branky nejel Hnilička, který ten zápas docela vychytal, ale po dvou gólech přijel Roman Čechmánek!! Kanadští poradci jen vytřeštili oči, ale prd jim to pomohlo. Čechmánek totiž vychytal dva Kanaďany! Petr Sýkora taky nedal a tak všechno viselo na obránci Špačkovi. A ten gól dal!!!
    Parádní gesto (které jsem viděl poprvé), kdy Jarda Špaček seděl na ledě a dělal hokejkou jako že pádluje v kajaku, zakončilo tento superzápas. Naši se sesypali na hromadu, děkovali Špačkovi i brankářům a pak si jen vyslechli českou hymnu a čekají na finále...

    Možná ten zápas je špatně, ale já to hned vysvětlím. V tomto zápase se totiž rozhodovalo o našem soupeři ve finále. První zápas Švédi prohráli. Z tohoto zápasu jsem viděl jen konec třetí třetiny. Švédové ale vedli již od druhé třetiny 1:0. Přesto se podařilo Finům vyrovnat a Švédům po hrubé chybě finského gólmana při rozehrání opět  zvýšit na 2:1.
    Typicky severský hokej. Rychlý, kombinační a s důraznou obranou, ale hlavně bez atraktivních branek. Výhra Švédů, stejně jako ta naše, jim dala šanci na prodloužení. Těšil jsem se na trestná střílení, ale dopadlo to mnohem prozaičtěji. Finové dali v prodloužení branku a systém rychlé smrti je tak určil za naše finálové soupeře.
 
 

    Tento zápas jsem neviděl. Od začátku vedli Švédi a až na konci korigovali Kanaďani. Myslím si, že odpadli psychicky - tak jako několikrát předtím.

    První zápas nám vyšel skvěle a byl parádní. Po tom s Kanadou byl nejpohlednější. Fini se snažili, ale naši hráli výborně. Kaberle dal první gól, v druhé třetině přidal Ručinský druhý a až ve třetí třetině nám zatrnulo, když Finé snižovali náskok. Vše vyřešil Dvořák - 3:1.

   (Lillehammer, neděle 16. 5. 1999) Druhé finále bylo plné paradoxů. Samotný název napovídá, že to není normální. Finále má být jedno a je hned jasno. O hracím systému na šampionátu se hodně diskutovalo a až teď to vypadá, že se bude měnit. Dnes ale se ještě hrálo podle tohoto a podle toho to také vypadalo. Paradoxní byl i výkon našich vzhledem k sobotnímu utkání.
    Uchlácholení naši včerejším vítěstvím totiž dostali branku hned na začátku první třetiny a brzy nato druhou. Z jejich hry jsem měl pocit, jako že se večer opili a ještě se z opice nevyspali. Holt vždycky není posvícení. Ale osobně nechápu, jak mohlo k takovému kvalitativnímu propadu ve hře dojít. Je pravda, že nabuzení Fini neměli o co přijít a hráli jako o život. Ale chyběl jim Koivu a bylo jim to jedno. Drtili nás svými přesnými přihrávkami, rychlým bruslením a protiútoky.
    Naši měli asi čtyři přesilovky a žádnou nevyužili! Špatně přihrávali, nehráli kombinačně a jen nahazovali puky. Nerad je jednou chválím a hned zase strhám, ale podle mě hráli strašně. Po prní třetině 0:2.
    Druhá třetina byla o zlomek lepší, protože jsme konečně dali psychologický gól. Finé nás ale opět zastavili, protože gól dali taky. Rozhodčí byl také nemožný (měl bych i jadrnější výrazy), po druhé třetině 3:1.
    Jakmile jsme dostali čtvrtý gól, bylo jasné, že kluci třetinu dojezdí - nelze ale upřít řadu šancí v zápase - a rozhodne se v prodloužení. Hlinka trochu zamíchal řadami a hráli jsme také na tři lajny.

    Jelikož jsme v normální hrací době dostali na prdel, prodlužovalo se 20 minut. Předtím byla přestávka. Jak jsem se již tady zmiňoval, s tímto systémem nesouhlasím. Už mohlo být vše hotovo. Možná bychom se do finále ani nedostali (nepodařené první semifinále), ale zdá se mi to spravedlivější, než toto. Ať se hraje jedno finále nebo třeba tři. Pak se nemůže stát, že to bude náhoda. Však žádný tým, který tímto systémem v prvním zápase vyhrál, svoji výhru neudržel a bojovalo se v prodloužení!! Semifinále ČR - Kanada se rozhodlo až na penalty, Finsko - Švédsko v prodloužení a finále také. Však se hraje ošemetným způsobem rychlé smrti, kdy rozhoduje první gól.
    Prodloužení nám ale udělalo radost. Kluci naběhli na led jako vyměnění, byli úplně super, jako ve včerejším zápase. Bruslili, přihrávali, stříleli a bili se jako lvi! Parádni podívaná a infarktové situace! Finé byli viditelně zaskočeni, jen vyhazovali puky a občas se objevili před Hniličkou.
    A rozhodl Sparťan Jan Hlaváč, který dal vítěznou branku!!! Bravo, Honzo! Věděl jsem, že můj jmenovec bude důležitou postavou :-) Mimochodem, je třetí nejmladší Čech na šampionátu.

    Takže Honza Hlaváč nám vstřelil zlato! Okamžitě se ztratil v chumlu našich, kteří se na něj radostně vrhli. Celý tým si prožíval své okamžiky obrovského štěstí. Na straně Finů zklamání z opětovného druhého místa, ale tak to chodí, někdo má štěstí, někdo smůlu. Český hokej si vychutnává svá tučná léta. Po vyhlášení nejlepších hráčů zápasu, oceněných IIHF, all star teamu dostal kapitán Pavel Patera zlatou trofej, s kterou odjel (ani neposlouchal, co mu předseda IIHF říkal - a udělal dobře - gratuloval mu totiž k vítězství Československa a zval ho na příští rok do Leningradu (stará struktura)) mezi ostatní. Všichni si trofej osahávali, aby se jí nabažili. Potom dostali zlaté medaile a zaspívali s fanoušky českou hymnu.

    Co ještě říci k finále? Překvapilo mě, že tam bylo podstatně méně českých fanoušků, než v sobotu (Finů tam byla hromada), rozporuplní rozhodčí, kteří si léčili komplexy vykazováním našich z buly. Také bych rád poděkoval komentátorům TV Nova, že tak zprznili svým výkonem toto MS. Ty hlášky kolotoče Poulíčka a Tittelbacha byly opravdu příšerné, virtuální studio slabé a jediné pozitivum byli jejich hosté. Zaujal mě zejména trenér Sýkora a Lener.
    Dosti kritiky. Děkuji tímto Slovákům, díky nimž jsme vstali  z mrtvých - celkem 3x - po zápase s Ruskem, Švédskem, Kanadou i Finy.

Linky: profesionální hokejový server www.hokej.cz, ctk.ceskenoviny.cz.
 
 

    Švédsko - Slovensko 2:1, Slovensko - Rusko 2:2.

Poznámka: vidíte, kolik EVROPSKÝCH států hraje na Mistrovství SVĚTA?!! A zajímavé je kolik z bloku bývalého SSSR. Lední hokej je prostě doménou Evropy, zejména východní, přestože největší komerci a slávu má NHL.

Čtvrtfinálové skupiny:
E: Kanada, Finsko, USA, Švýcarsko
F: Švédsko, ČR, Rusko, Slovensko.

BRANKÁŘI

Roman Čechmánek (Vsetín) 21.3.1971
Milan Hnilička (Sparta) 25.6.1973 - jednička na šampionátu
Martin Prusek (Vítkovice) 11.12.1975

OBRÁNCI

Ladislav Benýšek (Sparta) 24.3.1975
František Kaberle (MoDo) 8.11.1973
Pavel Kubina (Tampa Bay) 15.4.1977 - nováček na MS, střelec
František Kučera (Sparta) 3.2.1968 - asistent, dříč, veterán, vyhlášen nejlepším obráncem šampionátu
Libor Procházka (Třinec) 25.4.1974  - jezdící kovadlina
Jaroslav Špaček (Florida) 11.2.1974 - nováček na MS, autor rozhodující (trestné) branky s Kanadou
Jiří Vykoukal (Espoo) 11.3.1971

ÚTOČNÍCI

Jan Čaloun (IFK Helsinki) 20.12.1972 - náš jediný zraněný
Radek Dvořák (Florida) 9.3.1977 - nováček na MS, zachránce zápasu s Kanadou
Jan Hlaváč (Sparta) 20.9.1976 - "zlatý" střelec
Tomáš Kucharčík (Slavia) 10.5.1970
Roman Meluzín (Zlín) 17.6.1972 - nováček na MS
David Moravec (Vítkovice) 24.3.1973 - smolař, ani jednou se na MS netrefil
Pavel Patera (Vsetín) 6.9.1971 - kapitán
Martin Procházka (Vsetín) 3.3.1972
Martin Ručinský (Montreal) 11.3.1971 - asistent, dříč, střelec
Roman Šimíček (Hameenlinna) 4.11.1971
Viktor Ujčík (Třinec) 24.5.1972 - střelec
Tomáš Vlasák (Hameenlinna) 1.2.1975 - nováček na MS
David Výborný (Sparta) 22.1.1975

    Mám tady pár zajímavých historických dat. Mistrovství světa v ledním hokeji jsme totiž letos nevyhráli poprvé, ale v historii Československa a ČR již poosmé!
    Titul mistra světa máme z Prahy 1947, Stockholmu 1949, Prahy 1972, Katovic 1976, ??? 1977, Prahy 1985, Vídně 1996 (první český titul, ještě s trenérem Luďkem Bukačem a Romanem Turkem v brance) a teď Lillehamru 1999. Zajímavé jsou ty roky - 40. léta, 70. léta a 90. léta, vždy po dvou titulech.

Medaile z MS (zlaté, stříbrné, bronzové) do 1999 včetně

1) Rusko / SSSR (23, 7, 5)
2) Kanada (21, 10, 9)
3) ČR / ČSSR (8, 12, 19)
4) Švédsko (7,16, 12)
5) USA (2, 9, 4)
6) Finsko (1, 4, 0)
7) Velká Británie (1, 2, 2)
8) Německo (0, 2, 2)
9) Švýcarsko (0, 1, 8)
10) Rakousko (0, 0, 2)