[Úvodem | Kauza | Který zákon? | Teorie | Tabulka | Řešení ]
Toto je práce na PRA202. Myslím ale, že po přečtení mé fiktivní kauzy si uvědomíte, že znalost práva není tak od věci. Předesílám, že kauzu jsem "vyřešil" teoreticky a není úplně jasné, jestli jsou mé závěry správné. Pokud by měl nějaký právník jiný názor, rád jej zveřejním.
...Proto jsem zvolil trochu jiný postup této práce. Všiml jsem si, že je dost problémovou oblastí je odpovědnost za vady a záruka za jakost. Tyto termíny se pletou a přitom se s tímto problémem setkáváme každodenně. Mým cílem je tedy v krátkosti srovnat tuto problematiku (s přirozeným rizikem chyby, nejsem právník) a závěrem se pokusit odpovědět na otázku mé smyšlené kausy.
Teoretická (ale klasická) situace:
Fyzická osoba (občan) si koupí použitý HDD v bazaru s tím, že prodejce nedává žádnou záruku. Při prodeji je seznámen s tím, že
HDD nemá žádné zjevné vady (ScanDisk bez chyby). Přesto se mu po měsíci objeví chybné sektory. V ruce má paragon (doklad o
koupi) s razítkem “Prodáno bez záruky”. Jaké jsou jeho možnosti? Má nárok na nějakou náhradu?
Česká právní úprava zodpovědnosti za vady je poněkud chaotická a pro laika přímo děsivá. Osobně se tedy pokusím vnést trochu světla a jen doufám, že se nedopustím nějaké mystifikace.
V první řadě je třeba si uvědomit, jakým právním předpisem se daná problematika řídí. Není to tak jednoduché. Pokud se jedná o vztah mezi dvěma podnikateli, řídí se obchodním zákoníkem (513/1991 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, dále jen ObchZ). Pokud alespoň jedna ze stran je nepodnikatelem, vztah je upraven občanským zákoníkem (40/1964 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, dále jen ObčZ). To ale není vše. Pokud podnikatel kupuje např. vysavač s tím, že z jeho jednání není zřejmé, že nakupuje pro svou podnikatelskou činnost, bude se tento vztah řídit dle ObčZ, i když jde o vztah mezi dvěma podnikateli – tzv. relativní obchody. Je tedy rozhodující, v jaké roli podnikatel vystupuje, resp. k jakému účelu je zakupovaná věc..
ObčZ rozlišuje vztah mezi nepodnikateli na dvě možnosti. 1) vztah mezi dvěma fyzickými osobami a 2) vztah mezi podnikatelem a občanem. Z toho pak plynou obecná ujednání o odpovědnosti za vady.
A ještě existuje zákon o ochraně spotřebitele (634/1992 Sb.), který stanoví povinnosti podnikatele - prodávajícího ve vztahu k
fyzické nebo právnické osobě, která nakupuje výrobky nebo služby za jiným účelem než pro podnikání s nimi (spotřebitel). Např.
důležitost “předsmluvní poučovací povinnosti”.
1) Musíme rozlišovat, kdy jde o vady, které má věc v době převodu na vlastníka (prodej, provedení opravy apod.) ?odpovědnost za vady a kdy jde o závady, které se mohou vyskytnout později?záruka za jakost.
2) Dle ObchZ rozlišujeme faktické vady zboží (jde o porušení povinností z §420 ObchZ) a právní vady (zboží je zatíženo právem třetí osoby).
3) Důležitý je §425 ObchZ, kde je určena odpovědnost prodávajícího za vadu zboží, které toto zboží má v době převodu i odpovědnost prodávajícího za jakoukoliv vadu, která vznikne po době převodu porušením povinnosti prodávajícího (viz raději plný text paragrafu).
4) Existují vady skryté a zjevné, ale podstatné je to, že povinnost prokazovat, že v době, kdy zboží přebíral, mělo zboží vady, je vždy na straně kupujícího. Proto si vždy zboží řádně prohlédnout – pozor, u záruky za jakost není třeba nic prokazovat.
5) Dle ObchZ je záruka za jakost institutem ryze smluvním! ObchZ tedy sám o sobě nezajišťuje povinnost prodávajícího za to, že jím dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému, jinak obvyklému účelu nebo že si zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti. Pozor tedy na to, pokud je vztah upraven ObchZ, je třeba záruku za jakost vždy potvrdit smlouvou!!
6) Vady a) je nutno (ve vlastním zájmu) oznámit bez zbytečného odkladu, b) je nutno již ve smlouvě určit , co se považuje za podstatnou vadu zboží c) je nutno při jejím oznámení ji podrobně popsat a současně (po zvážení) říci, co tedy požaduji (opravu, slevu – záleží o jak podstatné porušení jde), d) za vadu se považuje i nedodání manuálu ke zboží (patří mezi doklady ke zboží) či dodání cizojazyčného bez odpovídajícího českého ekvivalentu.
7) Zejména mezi podnikateli hraje roli dobrá smlouva. Pokud jsou sjednány smluvní pokuty za její porušení, nelze uplatnit nárok na náhradu škody.
dle ObčZ
8) Na rozdíl od ObchZ, který ponechává sjednání záruční doby pouze na účastnících smlouvy, podle § 502 odst. 1 ObčZ ”zákon, jeho prováděcí předpis, dohoda účastníků nebo jednostranné prohlášení zcizitele (prodávajícího) mohou stanovit, ve kterých případech se odpovídá za vady, které se vyskytují do stanovené nebo sjednané doby plnění”. Obecná lhůta k vytčení vady je šest měsíců a po jejím marném uplynutí právo vyplývající z odpovědnostního vztahu zaniká.
Laicky řečeno, pokud se nedohodne jinak (obvykle dávají prodejci z komerčních a konkurenčních důvodů delší záruku, než 6 měsíců – pak je třeba vydat záruční list), je záruční doba stanovena na 6 měsíců (výjimky – potraviny, zvířata apod.).
9) Kupní smlouvou si občané prodávají věc, přičemž nejde o obchodní vztah. Tedy vztah, kdy prodávající by věc prodával v rámci své obchodní činnosti. Tuto smlouvu se doporučuje uzavírat při koupi nějaké dražší věci, přičemž by mělo stačit uvést smluvní strany, předmět obchodu, cenu, datum podpisy a další důležité podmínky (třeba co je podstatná vada apod.).
10) Prodej zboží v obchodě je speciálním případem. Opět je důležité určit, z jakého důvodu je pořizována věc, abychom věděli, podle jakého zákoníku se bude prodej řídit!
Platí, co je v zákoně řečeno obecně o kupní smlouvě a odpovědnosti za vady s tím, že § 619 je opravdu podstatný:
Prodávající odpovídá za vady, které má prodaná věc při převzetí kupujícím. U věcí použitých neodpovídá za vady vzniklé jejich použitím nebo opotřebením. U věcí prodávaných za nižší cenu neodpovídá za vadu, pro kterou byla sjednána nižší cena. Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době (záruka).
11) Záruční doba, platí, jak bylo uvedeno výše, že není-li ujednáno jinak (v případě delší doby pak musí být vydán záruční list), zákonná záruční doba je 6 měsíců (viz §620 ObčZ) a nelze ji smluvně ani prohlášením zkrátit. Existuje tedy zákonná (6 měsíců či jiná dle zákona) záruční doba smluvní (vždy delší než zákonná) záruční doba.
Prodávající si často vymiňují, že zákazník nesmí např. otevřít počítač či porušit pečeť výrobce. Takovým ujednáním lze vázat platnost pouze záruky smluvní, nikoliv zákonné! V extrémních případech by se potom u soudu zjišťovalo, zda výrobek nefunguje ve smyslu vady dle zákona anebo zda byla způsobena neodborným zásahem kupujícího.
Pro zákonnou záruku není záruční list třeba! Ta vzniká ze zákona a k jejímu osvědčení stačí pouze doklad o nákupu zboží.
Odpovědnost za vady |
||||
Zákon |
Účastníci vztahu |
Druhy smluv se spec. úpravou působnosti |
Záruka za jakost, resp. záruční doba |
Odpovědnost za vady |
obchodní |
podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti |
1) kupní (§422-442) |
nutno sjednat |
stanoveno zákonem |
2) o prodeji podniku (§484-6) |
nutno sjednat |
|||
3) o koupi najaté věci (§495) |
nutno sjednat |
|||
4) o dílo (§560-5) |
nutno sjednat |
|||
občanský |
ad 1,2,4,5 právnická či fyzická osoba x stejný občan mimo podnikání |
1) obecná úprava (§499-510) |
nutno sjednat |
|
2) kupní (§596-600) |
nutno sjednat |
|||
podnikatel jako prodávající (prodej v obchodě) |
3) o prodeji zboží v obchodě (§619-27) |
stanovena zákonem |
||
4) o zhotovení věci na zakázku (§645-9) |
stanovena zákonem |
|||
5) o opravě/úpravě věci (§653-5) |
stanovena zákonem |
|||
Pokus o vyřešení teoretického problému
Jelikož jde o fyzickou osobu, půjde o úpravu dle ObčZ a konkrétně prodej zboží v obchodě. Kupní smlouva nebyla zřejmě podepsána.
Doteď to bylo jasné, jenže dále mám k dispozici pouze §619 ObčZ a jeho výklad může být rozporuplný.
Věta 1:Prodávající odpovídá za vady, které má prodaná věc při převzetí kupujícím. Ano, jenže stačí provedení ScanDisku k vyloučení odpovědnosti za vadu? Chybné sektory v okamžiku prodeje evidentně disk neměl. Podle ObchZ se nemůže podnikatel zprostit odpovědnosti a vymlouvat se na únavu materiálu. Jak to ale je v případě ObchZ, když v této větě nic není o použitém zboží? V tomto okamžiku asi hraje tato věta do karet prodávajícímu.
Věta 2: U věcí použitých neodpovídá za vady vzniklé jejich použitím nebo opotřebením. Ano, ale za vady vzniklé před či po prodeji?? Pokud před, je zřejmé, že na ně musí upozornit a až pokud neupozorní a vady se prokáží, je kupující na koni. Pokud neodpovídá za vady vzniklé po prodeji, nemá kupující šanci na náhradu.
Věta 3: U věcí prodávaných za nižší cenu neodpovídá za vadu, pro kterou byla sjednána nižší cena. Tady není o čem diskutovat. V našem případě šlo sice o starší použitý disk, ale neměl žádnou vadu, pro kterou by byla sjednána nižší cena a proto nás tato věta nezajímá.
Věta 4: Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době (záruka). O věci použité jde, z čehož vyplývá, že prodávající neodpovídá za vady po převzetí věci v záruční době.
Závěr (osobní): V našem případě udělal prodávající ”chybu”, že píše na paragon ”Bez záruky”, protože je to irelevantní. Kupující má zákonnou
záruční lhůtu, kterou nemůže prodávající prohlášením zrušit. Na druhou stranu podle § 619 ObčZ spíše vyplývá, že prodávající nemá zodpovědnost za
vady vzniklé po prodeji, pokud kupující neprokáže, že tam vady byly již při prodeji – a to vzhledem k tomu ScanDisku neprokáže. Proto si myslím,
že přestože je disk v zákonné záruční lhůtě, nemá kupující šanci vadné sektory u použitého disku reklamovat.
Datum: 18. 5. 1999
Zdroj: Chip 12/98-3/99