XVIII. ZIMNÍ OLYMPIÁDA V NAGANU
ZOH v Naganu
[ Celkové výsledky    Proč turnaj století?   Jak si došli pro zlato    Zlatý hokejový tým    Staroměstské nám. 23.2.1998    Ženský hokej ]
Fantastický úspěch českého hokeje na Turnaji století! Favoriti USA a Kanada odjeli domů bez medaile! Černý kůň soutěže si odvezl ZLATO!
    Nepochybně proto, že uznávaná soutěž NHL si dala čtrnáctidenní prázdniny a tak na turnaj do Nagana mohly přiletět všechny ty hvězdy z této prestižní soutěže. Hokejisté sesbíráni ze všech koutů světa tak dostali dovolenku a jeli se ukázat na poslední zimní olympijské hry v tomto století.     Mezi nasazenou Kanadou, USA, Finskem, Švédskem a Ruskem čekala ČR na čtvrtfinálové boje. O postup do něj totiž hrály celky Německa, Francie, Japonska, Běloruska, Itálie, Rakouska, Slovenska a Kazachstánu.
    Nakonec tu stála skupina A (ČR, Rusko, Finsko a Kazachstán) a B (Kanada, USA, Švédsko a Bělorusko). Na výsledku prvních zápasů příliš nezáleželo, i poslední ze skupiny mohl vyhrát, až na to, že se ve čtvrtfinále střetne s tím nejsilnějším ze skupiny druhé. Proto zamrzela prohra ČR s Ruskem. Jak se ukázalo později, naštěstí prohra poslední :) Ale popořádku.

    První souboj jsme vedli s Finskem. Výsledek byl důležitý zejména z hlediska psychologického. Náš tým složený z hráčů NHL i naší extraligy se obávali sami sebe - viz Světový pohár. Ale naštěstí vytvořili fantastický tým a nehráli si na kolekci individualit. Velice hezky to ukázali v boji s Kanadou. Ale důležité bylo zejména první vítězství

    Následoval víceméně exhibiční zápas s Kazachstánem. V druhé polovině utkání však se stále více soupeř uchyloval k tvrdé hře bez pravidel. Tak se hrály např. na obou stranách přesilovky pět na tři. Svoboda byl s Děvjakinem vyloučen na 5 minut + do konce zápasu za potyčku, když Svoboda oplácel hrubý faul na Moravce. Ke konci se zápas zvrhl v exhibici, kdy cílem bylo dát tolik gólů, aby stačila remíza s Ruskem k postupu z prvního místa ve skupině. Nakonec dostatek gólů padlo. Autory byli: Ručinský (2x), Straka,Beránek, Růžička, Patera, Procházka a Hamrlík.

    Menší sprcha v deseti vteřinách přišla v podobě smolné prohry, když rozhodující gól dal v 44. minutě z vleže Žamnov a rozhodl tak, že postoupíme z 2. místa ve skupině a střetneme se s favorizovanou Amerikou.

    Zde je možné se ještě pozastavit nad skandále, protože Švéd Ulf Samuelsson nastupoval neoprávněně, jelikož nemá švédské občanství, ale americké. Přes protest české a běloruské výpravy bylo potrestáním jen vyloučení Samuelssona, přestože měly být podle Mezinárodní hokejové federace (IIHF) automaticky švédské výsledky anulovány. Federace využila dodatku, že v mimořádných případech lze rozhodnout jinak.
 
    Následoval výborný zápas s USA, který sledovalo velké množství lidí i přes to, že se hrál ve středu v ranních hodinách, což překvapilo i samotné hráče. Po trochu rozpačitém úvodu, kdy padl první gól a to do naší branky, se naši sebrali a v druhé třetině předvedli smršť v podobě třech gólů (Růžička, Jágr, Ručinský) a podtrhl to Jirka Dopita v poslední minutě zápasu. A tak jsme poslali domů jednoho z očekávaných finalistů. Západní deníky to označily za "Noční běs" a nazvali náš tým oportunisty, kdy Hašek prý vyzdvihl tým o několik úrovní výš.

    Zřejmě největší boj vůbec ze všech zápasů co se na olympiádě odehrál svedli naši hokejisté v pátek ráno středoevropského času s Kanadou. Utkání se skutečně dá nazvat infarktovým. Očekávalo se, že to bude souboj Haška a kanadského brankáře Roya. Ten měl na olympiádě dokonce lepší průměr gólů na zápas než Hašek (1,00 Hašek a 1,25 Roy). A skutečně byl. Kanadani začali opatrněji, než kdokoli čekal. Smršť střel na obou stranách. Skvělá práce obránců, kteří padali do ran. Zajímavostí je to, že zápas pískal Kanaďan, prý profesionál z NHL. Z hlediska prestiže si nemohl dovolit stranit, ale znáte to.
    Opatrný hokej byl dlouho bez branek. Obrovskou radost vstřelil v 50. minutě Jirka Šlégr. Zdálo se být rozhodnuto. Infarktovou situací však byl také poměrně nešťastný gól, který v 59. minutě (!) vsítil Linden. Hašek po výborném zákroku neudržel puk v lapačce a ten se dostal před branku, Linden vystřelil a puk se bohužel odrazil od hokejky obránce a bylo to tam. Naši byli jako opaření. Jak by ne. Poslední minutu a i deset minut následujícího prodloužení hráli zdrceni, ale i přes obrovský tlak vybuzených Kanaďanů udrželi nerozhodný výsledek. Na řadu přišlo trestné střílení a infarkt tu byl potřetí. Hrálo se na pět nájezdů. Pokud se nerozhodne, jede se systém náhlé smrti (kdo dá první, vyhrál).

    Začali Kanaďané. První nájezd malého agresivního T. Fleuryho vykryl Hašek skvěle a puk vyrazil. Poté jel Robert Reichel a byl to góóóóóól! Štěstí trochu pomohlo, bylo to od tyče, ale Robert si prý věřil, protože ve své kariéře dal skoro vždy. Na Haška jel R. Bourque a nedal. Na druhé straně se pokusil Martin Ručinský o blafák, ale Roy ho vychytal. Následoval Joe Niewendyk a jeho blafák taky nevyšel. Pavel Patera také nedal. Tyčku na druhé straně (ale jen zvnějšku :) dal Eric Lindros. Rozhodnutí měl na hokejce Jaromír Jágr. Skutečně brankáře prostřelil, ale trefil tyčku. Na druhé straně rozhodoval Brendan Shanahan. A když nedal, bylo rozhodnuto! Hašek ve svém brnění skákal radostí vysoko nad led a brzy byl zavalen spoluhráči. Růžičkův nájezd nebyl potřeba. A nejlepší tým hokejové Kanady byl out.

    V pátek se rozhodovalo i o našem finálovém soupeři, Rusko - Finsko. I to byl boj, neboť ani třígólové vedení Rusů nepoložilo Finy a vyrovnali! Pak už ale byl zápas v režii Rusů a životní úspěch slavil P. Bure, který vstřelil pět branek a po ledě se skutečně pohyboval jako blesk. Významně tak přispěl k výsledku 7:4 pro Rusko.

    V samotném finále tolik gólů zdaleka nepadlo. Přesto to byl vrchol. V neděli časno ráno s.č. se díval celý národ. Desetitisíce lidí čekali od dvou v noci na Staroměstském náměstí, aby na třech velkých obrazovkách shlédli finále v přímém přenosu. Atmosféra jistě výborná. A v Naganu? Rusové se rozjeli hned na začátku. Propagovali zejména tvrdou hru na tělo. Řada nepotrestaných nefér zákroků vytáčelo celý národ. Finále totiž pískal opět Kanaďan McCreary a kdyby byl v té době na Staromáku zřejmě by byl ukamenován. Ani Žitnikův loket vražený Jágrovi do obličeje nebyl potrestán. Zato Rusové hráli v první třetině tři přesilovky. Naštěstí skončila první třetina bez branek. Hned po jejím skončení byl vidět shluk našich u rozhodčího a přestože jsme nic odtamtud neslyšeli, můžeme tušit, že hráči apelovali, aby pískal trochu spravedlivěji.

    Druhá a třetí třetina byla o něčem jiném. Češi přešli na jinou, mnohem účinnější, strategii. Hodně bruslili, přihrávali si a uhýbali před najíždějícími Rusy. To byla správná odpověď na tvrdost Rusů. Výborná obrana i ve středním pásmu nedala šanci ani "ruské raketě" P. Burovi. Zato si naši vypracovali řadu šancí a to i těch gólových a bylo skutečně jen otázkou času,kdy jim ten gól dáme. Nakonec to byl dálkovou střelou od modré ve 49. minutě obránce Petr Svoboda! Ohromná radost. Teď už jen udržet, neboť nikdo nezapomněl na Kanaďany. Kluci si dali záležet a celý národ řval radostí!!

    Na Staroměstském náměstí létaly špunty od šampaňského, milióny lidí u televize jásaly, na ledě se vytvořil chumel s Haškem vespodu. Kamenný Hlinka byl dojat a objímal se se Slávou Lenerem. Následovalo předávání zlatých medailí a česká hymna, která všechny zaplňovala radostí a dojetím. A kluci se již těšili na uvítání doma v České republice.

A ještě jedna tabulka (doplněno 2018):
JménoPoziceČísloDatum narozeníVýškaVáhaTým
Dominik HašekB3929.1.1965181 cm76 kgBuffalo Sabres
Roman ČechmánekB292.3.1971187 cm84 kgVsetín
Milan HniličkaB325.6.1971185 cm84 kgNY Rangers
Richard ŠmehlíkO3223.1.1971191 cm101 kgBuffalo Sabres
Jiří ŠlégrO7130.5.1971186 cm92 kgPittsburgh Penguins
Petr SvobodaO2314.2.1966186 cm86 kgTampa Bay
Roman HamrlíkO4412.4.1974188 cm91 kgPittsburgh Penguins
Jaroslav ŠpačekO611.2.1974182 cm89 kgFlorida Panthers
František KučeraO43.2.1968188 cm93 kgSparta Praha
Jaromír JágrLK6815.2.1972188 cm94 kgPittsburgh Penguins
Vladimír RůžičkaC976.6.1963190 cm98 kgukončil kariéru
Martin StrakaPK283.9.1972178 cm81 kgPittsburgh Penguins
Martin RučinskýLK2611.3.1971183 cm81 kgMontreal Canadiens
Robert ReichelC2125.6.1971179 cm82 kgLitvínov
Robert LangPK1319.12.1970188 cm86 kgPittsburgh Penguins
David MoravecLK2224.3.1973183 cm84 kgBuffalo Sabres
Jiří DopitaC302.12.1968192 cm94 kgVsetín
Josef BeránekPK4225.10.1969188 cm86 kgPittsburgh Penguins
Milan HejdukLK2414.2.1976185 cm78 kgColorado Avalanches
Pavel PateraC106.9.1971184 cm78 kgVítkovice
Martin ProcházkaPK203.3.1972180 cm79 kgVítkovice
Libor ProcházkaO525.4.1974185 cm90 kgKarlovy Vary
Jan ČalounLK1620.12.1972181 cm84 kgIFK Helsinky

    Všichni jsou šťastní úspěchem Lidé to dávají najevo různě. Přes 140 000 lidí se rozhodlo to dát najevo na Staroměstském náměstí.

    Již dopoledne se začali fanoušci scházet. Kolem jedné bylo připraveno technické "zázemí" a v půl třetí začala "show". Od začátku bylo vidět, že to bude akce masového charakteru. Televize, pódium, Dejdar, policie, záterasy, tři velké obrazovky, Coca-Cola a masy lidí. Celé odpoledne a nakonec i večer se čeká na zlaté hokejisty. Hraje hudba, pouští se záznamy utkání, na obrazovce je vidět i celý Staromák, přicházejí hosté. Jen za tu dobu, co jsem tam byl, přišli: Hrdina, Olga Šípková, desetibojař Dvořák, Michal David, Josef Laufer, Yo-Yo Band, J. Bohdalová a další.

    Čekání je ale dlouhé, lidé, zejména vpředu trpí (tlak zezadu musel být obrovský), ale pokud to vydrželi, vyplatilo se jim to. Narozdíl od zadních řad dostali pití, dostali různé suvenýry, ale hlavně výborně viděli na pódium. Také byli nejblíže národním hrdinům, kteří skutečně nakonec přijeli.

    Jejich cesta také nebyla jednoduchá. A to jak pro čekající fanoušky, tak pro hokejisty. Ti jeli hodiny autobusem do Tokia na letiště. Dalších asi 8 hodin strávili v letadle, které pro ně přiletělo co nejdříve zásluhou prezidenta republiky. Byly tam totiž nějaké problémy s dopravou a hokejisté potřebovali odletět co nejdříve, protože i návrat do ČR stál řadu z nich hodně vyjednávání s manažery domovských klubů NHL. Tři čtvrtiny letu hokejisté spali a pak začali slavit, a to bez skrupulí. Přiznal to i František Kučera: "Myslím, že to letadlo budou muset trochu poopravit." Velké zpoždění nabrali v Irkutsku při doplňování paliva a vyřizování formalit. Na Ruzyni, kde čekalo sedm až deset tisíc lidí, dosedlo letadlo kolem sedmé hodiny večerní. První vystoupil kapitán Růžička. Za ním Dominik Hašek, Jágr a další. Vítalo se, pilo, podepisovalo a slavilo. V čele gratulantů byl premiér Tošovský, který jim poděkoval krátkým, ale hezkým proslovem. Nechyběl Martin Dejdar a Mirek Vladyka v národních krojích s chlebem a solí.

    Pak jeli k vile Václava Havla a zde na cestě nabrali další velké zpoždění, protože se jejich autobus nemohl prodrat tisíci fanoušky podél silnice. A další tisíce čekali přímo před prezidentovou vilou. Havel jim poděkoval, předal pamětní medaile, popovídal si v přátelském duchu s některými aktéry, přičemž s Haškem se objal. Po přípitku poslal zlaté hokejisty na Staroměstské náměstí, kde více než stotisícový dav vřel nedočkavostí.

    Autobus se objevil po čtvrt na deset. Skandování, řev, radost. Ale také nápor lidí, kteří se chtěli v poslední chvíli dostat co nejvíce dopředu. Záterasy u pomníku Jana Husa, které policie držela hodiny pod kontrolou, díky čemuž jsem aspoň něco z ostrého úhlu na obrazovce viděl, padly během několika vteřin a já měl silně omezený výhled. Dopředu jsem neviděl ani náhodou a na boční obrazovku mizerně. A co se tam teda dělo? Hráči za řevu a skandování vylézali po vyvolání letadla. Pak byly zřejmě zajímavé proslovy olympioniků a vhazování suvenýrů do davu, ale vzadu za hrozného řevu fanoušků nebylo absolutně nic slyšet. Pak se také hodně zpívalo a pilo. Já jsem opustil bojiště za zpěvu národní hymny.

    Ano, skutečně bojiště. Odpadky na zemi mě ani tolik nepřekvapily, ale spíše opuštěné záterasy, které najednou nebylo třeba střežit. Zajímavé bylo i to, že přestože celý den bylo apelováno na lidi, aby se netlačili a záchranáři ošetřili desítky lidí, v tom nejvyšším tlaku po příjezdu hokejistů nebylo námitek slyšet. Ono by to asi ani nemělo cenu. A Celkový dojem?

    Negativa: nízká inteligence mnohých fanoušků, kteří se přes apely z pódia tlačili dopředu, množství lidí, slabé ozvučení (vzadu bylo opravdu špatně slyšet - když už jsme nic neviděli), dlouhé namáhavé stání. Jak jsem se dozvěděl doma, celá akce byla taktéž v několikahodinovém přenosu v televizi. Člověk si musel dávat také pozor na kapsáře a ještě k tomu jsem tam vytrousil nebo mi je spíš někdo odcizil, krabičku disket.

    Pozitiva: akce jednou za život, počet lidí (takový spontánní dav se nesejde ani při odborářské demonstraci či 28. října), atmosféra, walkman mi zůstal.

    Každý má jiný názor a já ho respektuji. Když jsem se doma dozvěděl, že v televizi bylo vidět všechno, byl jsem zklamán. Myslel jsem, že aspoň v něčem to tam bude lepší. Z atmosféry jsem mnoho neměl, když jsem musel stále dávat pozor na batoh a to protože na zádech ho měli jenom ti, kterým nedošlo, jak moc špatně se těm za nimi stojí.

    Ale aby to nebylo jen hořekování. Pro mě mělo smysl zejména to, že jsem svým dílem poděkoval hokejistům za ten úspěch, kterého dosáhli. A to mi úplně stačí.

    Ještě jednou DÍKY ZA SKVĚLÝ VÝSLEDEK a za to, že se na chvíli dívají lidé na Českou republiku s úctou a my můžeme být opět hrdí na to, že jsme Češi!

    byl na zimních olympijských hrách naprostou novinkou. Nevím, jak ostatním, ale mně moc pohledný nepřipadal.

Stručně výsledky: 

Poslední změna: 20. 4. 2018