Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2011

Tyto stránky budou obsahovat popisy mých dojmů z filmů, které jsem na JS viděl, odkazy na anotace a další informace, včetně náznaků, co můžeme udělat.

Jeden svět 2011

JS2011_titulka Motto Vaše energie je potřeba jinde! navazuje na loňské Získej si své diváky a aktivitu Promítej i ty o kousek dál, když vyzývá diváky k aktivní účasti na plnohodnotném životě v občanské společnosti (srovnejte s rokem 2009). K hlavním tématům letošního ročníku patřila korupce a problematika života seniorů a seniorek. Už tradičně uvedl festival filmy s ekologickou a genderovou tematikou.
Novinkou bylo "sbírání bobříků", různé interaktivní úkoly v jednotlivých kinech, kde jste mohli zapojit své umělecké sklony nebo si vyzkoušet chvilku život ve tmě, vyplnit formulář v neznámém jazyce apod. Festival provázela celá řada dalších vedlejších aktivit jako obvykle.

Odkazy a dokumentace:
Znělka festivalu
Program festivalu (DOC)
Novinky festivalu (DOC)
Vítězné filmy (DOC)
Závěrečná zpráva 13. ročníku Jednoho světa (PDF)

Ale zajímavých filmů bylo i letos dosti a o nich si ještě povíme...

HomePage festivalu JS 2011
Termín v Praze: 8.-17.3.2011
Program


Můj program

09.03. 16:00 Koupil jsem deštný prales / Atlas MS × Smazat 17:30 Moje reinkarnace / Ponrepo × Smazat 20:00 Čtvrtá revoluce - energetická soběstačnost / Franc.Institut × Smazat 22:00 Hiphopová revoluce / Světozor MS × Smazat 10.03. 18:00 Budrus / Městská knihovna × Smazat 20:00 Guantánamo - pravda bolí / Městská knihovna × Smazat 11.03. 17:15 Draquila - Itálie se třese / Světozor VS × Smazat 19:30 Krev v mobilech / Světozor VS × Smazat 22:00 Kongo ve čtyřech dějstvích / Atlas MS × Smazat

Moje komentáře k filmům

09.03.11 - Filmový dokument, Jeden svět: Koupil jsem deštný prales (7/10)

Koupil jsem deštný prales Jag köpte en regnskog; Helena Nygren, Jacob Andrén / Sweden / 2010 / 58 min
Odkazy: Jeden svět, HomePage filmu, CSFD
Úvodní film představuje takovou "success road show", kdy se téměř třicetiletý Jacob Andrén vydává hledat do latinské Ameriky kus deštného lesa, který jako osmiletý školák spolu s ostatními koupil (já si tedy na takovou akci nepamatuji, ale je možné, že za totáče se k nám nic takového vůbec nedostalo, zvlášť, když vždy mělo přednost hospodářství před přírodou). Informačně nebohatý film pracuje s dojemnými scénami (úbytek pralesa, chudí obyvatelé, příroda) a ukazuje pátrání mírně přitroublého hlavního protagonisty po svém lese. Nepochopil jsem, proč je Jacob ve filmu téměř bez interakce. Jedná se o ideální snímek pro střední školy - i svým rozsahem, když kantor čtvrtinu přetočí - protože názorně ukazuje téma, které zpracovává (důležitost pralesa, protizájem těžařských firem a zemědělců, chudoba těch, kteří u nich žijí) a to přístupnou formou.
Přesto nelituji a dávám 7/10. A co si myslíte vy?

Jiná strana mince (Lucka):
4000 z celkových 6000 švédských škol se před dvaceti lety zapojilo do záchrany deštného pralesa v Latinské Americe, ziskem 10tis.švédských korun z prodeje dětských výrobků. Jedno z dětí, nyní třicetiletý muž se vydává na cestu do zakoupeného pralesa. Jeho třída poslala peníze v roce 1991. Na Kostarice však nemohli najít žádné záznamy o jejich daru, nenašli se dokonce žádné záznamy o penězích ze Švédska. Ukazuje se, že koupený prales již neexistuje, jelikož byl posledních 20 let z politických rozhodnutí kácen. A tak se náš poutník vydává do posledního panenského pralesa v Hondurasu. Žije tu 3000 domorodců v souladu s přírodou, i zde jsou stromy nelegálně káceny dřevorubeckými společnostmi, které to při své drzosti už ani nezakrývají a jednou za tři měsíce odváží na raftech obrovské množství dřeva. Následky si odneseme všichni, po vykácení dochází k erozi půdy, úbytku fauny a flóry, ke klimatickým změnám, migraci obyvatel, úbytku vody aj. Jako poslední info a světlo na konci tunelu v tomto klišé přeplněném dokumentu se odhaluje, že peníze na záchranu pralesa obdržel před dvaceti lety biolog Daniel na boj s nadnárodní korporací, která chtěla koupit pozemky a vybudovat na nich pomerančovou plantáž. On tak pomocí poslaných prostředků ze Švédska vytipované pozemky kupoval přímo od majitelů, aby je nemohli prodat pomerančářům. 6/10

09.03.11 - Filmový dokument, Jeden svět: Moje reinkarnace (6/10)

Moje reinkarnace My Reincarnation; Jennifer Fox / USA, Netherlands, Germany, Switzerland, Italy / 2010 / 102 min
Odkazy: Jeden svět, HomePage filmu, CSFD
Jedná se o časosběrný snímek Ješe, který je syn vysokého tibetského duchovního mistra, který po čínské okupaci utekl z Tibetu, usadil se v Itálii a založil zde rodinu. Film začíná v roce 1989, kdy je Ješemu osmnáct let a více než buddhistické učení ho zajímá kariéra fotografa a touha vést úplně normální život. Hlavně ho ale trápí komplikovaný vztah s otcem, který v něm místo syna vidí pouze reinkarnaci mnicha Khjence a tím i pokračovatele mizející odnože tibetského buddhistického učení dzogčhen. O tom ale nechce mladý Ješe ani slyšet a v záběrech o třináct let později už ho vidíme jako spokojeného pracovníka firmy IBM a otce malého dítěte. S přibývajícími lety však dospívá ke zjištění, že mu buddhistická nauka není zdaleka tak cizí, jak se mu původně zdála, a že přání jeho otce, aby jel do Tibetu požehnat věřícím, kteří jsou přesvědčeni o jeho reinkarnaci, není až tak pošetilé.

Oficiální text výše říká, o čem dokument je. Jedná se tedy spíše o životopisný dokument, dokumentující spíše cestu slavného otce než syna. Ten prochází jistým vývojem, který směřuje k většímu zájmu o duchovní cestu svého otce. Jistě k tomu napomáhají i sny o Tibetu, přestože jej nikdy neviděl. Jedná se o dost osobní zpověď, ale na druhou stranu tam zas až tolik vzájemné interakce není. Nejsilnějším okamžikem dokumentu je příjezd Ješe do tibetské vesnice, kdy ho místní vítají neskutečně vřele, přestože o něm nic nevědí, pouze věří, že se jedná o avizované převtělení. Ale jejich pokora a radost je tak opravdová, že na diváka dopadne jako kdyby tam byl. 6/10. A co si myslíte vy?

Jiná strana mince (Lucka):
Dokument popisuje vývoj hlavního hrdiny ve vztahu k otci, jakožto duchovního tibetského mistra dzongčhenu (prvního, který začal vyučovat i pro západ) a především k buddhismu jako takovému, který je zpočátku Ješemu cizí a neakceptuje ho. Rodina byla nucena se přestěhovat do Itálie, ale zachovává tibetské zvyky. V roce 1959 začaly čínské represálie proti Tibetu a otec měl hodně špatných snů a proto odcestoval, později se dozvídá, že nikdo z jeho rodiny nepřežil. Jeden tibetský lama napsal otci, že jeho syn je reinkarnací jeho strýce, převtělenec, ale on na sebe nechce brát takovou odpovědnost. Obvykle je takové dítě posláno studovat do kláštera v Indii, jeho otec ho ale nechtěl ovlivňovat. Ze syna se však neklube mistr beze strachu a potřeb, ale vybírá si život obyčejného Itala s prací pro IBM. Jeho otec onemocněl rakovinou a začal praktikovat odříkávání manter a jógu snů, po měsíci nemoc z jeho krve ustoupila. U Ješeho započala změna asi při zpívání manter na cestách pro odbourání stresu a dařilo se mu pracovat efektivněji. Postupně začínal přijímat otcovo učení a přestal ho brát jako svého otce. Měl ve snech hodně výjevů z Tibetu a to ho definitivně přimělo se odstěhovat a stát se také učitelem. Po příjezdu rozpoznává místa, o kterých se mu zdálo. Konečně spatřuje, že neudělal chybu. Přichází na to, že nejdůležitější je, nepřikládat věcem takový význam, pak se člověk ani tolik nestresuje a nemá přehnaná očekávání. Mně dokument po většinu času přišel jako prvoplánový a synovi jsem skutečné „převtělení“, reinkarnaci neuvěřila. 6/10

09.03.11 - Filmový dokument, Jeden svět: Čtvrtá revoluce - energetická soběstačnost (8/10)

Čtvrtá revoluce - energetická soběstačnost Die 4. Revolution - Energy Autonomy; Carl-A. Fechner / Germany / 2010 / 83 min.
Odkazy: Jeden svět, HomePage filmu, CSFD
„Zbývá nám asi třicet let na to, abychom přešli na obnovitelné zdroje energie," říká německý politik a vědec Hermann Scheer v dokumentu Carla-A. Fechnera. Podle protagonistů velkolepě pojatého snímku, mezi kterými jsou renomovaní odborníci, byznysmeni i ekologičtí aktivisté, čeká svět v nejbližších dekádách další revoluce. Spočívat by měla v přechodu od jaderných a uhelných elektráren k individualizovaným řešením, které poskytují obnovitelné zdroje v podobě solárních panelů či větrných a vodních zařízení. Film nás zavádí na několik kontinentů a představuje recept „energetické soběstačnosti" jako lék také pro rozvojový svět, v němž dvě miliardy lidí nemají přístup k elektřině. Jako důležitá součást nastávající „revoluce" z filmu vystupují nejmodernější technologie, díky kterým by se automobilový průmysl mohl brzy osvobodit od závislosti na ropě. Budoucnost solární architektury zase slibuje desetkrát zefektivnit energetické hospodaření budov. Impozantní záběry i působivá hudba podtrhují poselství filmu, které zní: úplný přechod na obnovitelné zdroje energie je možný, jen ho musíme chtít.

Oficiální text naznačuje celé vyznění výrazně ekologického filmu. Je tam řada zajímavých témat a informací, které stojí za to (ještě zmíním), ale celkově mi snímek přišel nevyrovnaný. Místo zdravé názorové konfrontace v podstatě jen jedna strana, navíc je místy vidět, že se jedná o německý protiatomový film (solární pole u Lipska je sice největší na světě, ale na zemědělskou půdu podle mě taková věc nepatří). Dále třeba pokud film mluví o emisích, má na mysli auta a trochu i letadla, o lodích ani slovo.
V tomto smyslu s ním nesouhlasím, ale líbily se mi záběry z praxe, kde se ukazovaly technologie (např. hybridní a elektromobily) nebo instalace, kde to fakt funguje (např. Norsko - a proč to nejde v LA, kde je stejně poušť?). Zajímavou myšlěnkou je také decentralizace výroby energie - kde jsou k tomu podmínky, ať se vyrábí a spotřebovává, přenos znamená jen ztrátu, případně se přenáší jen přebytky/nedostatek.
Velkou pravdou je význam obnovitelných zdrojů v rozvojovém světě, kde i jeden solární panel zvýší neskutečně kvalitu života celé vesnici. Tady si to vůbec neuvědomujeme, řada lidí solární panel používá na teplou vodu do zahradní sprchy, ale v Africe to znamená světlo do nemocnice, školy nebo třeba vodní čerpadlo..
Film stojí za zkouknutí (víte jaký je rozdíl mezi nadzemní a podzemní energií?), já dávám 8/10, i když ne se vším souhlasím. A co si myslíte vy?

Jiná strana mince (Lucka):
V dokumentu jsou nastíněny možnosti úplného přechodu na obnovitelné energetické zdroje. Např. kdyby mrakodrapy v LA měly místo skla solární panely, které by jim zajistily energetickou soběstačnost. V Dánsku se snahy o vytvoření energeticky nezávislé společnosti nastartovaly po ropné krizi v 70.letech. Na přechod z konvenčních na obnovitelné zdroje máme podle odhadu 30let. Můžeme, ale zároveň shlédnout neúspěšný pokus o tento přechod v Kalifornii, kde zůstaly zastaralé a nefunkční větrné elektrárny (z neschopnosti x neochoty přejít na moderní turbíny). Otázkou je, zda je vůbec možné bojovat s tak mocnými protivníky jako jsou ropné koncerny?! U obnovitelných zdrojů je důležité zabezpečit vytváření použitelných zásob (třeba pro ohřev vody). V dopravě je hlavní alternativou a řešením energetické krize elektromobil. Jako úsporné řešení pro výstavbu budov se ukazuje synergie el.energie s plynem. Jako další příklad nám bylo ukázáno využití solárních panelů k veřejnému využití na Mali, sice v malém měřítku ale proměňuje život vesnice, tak proč by to nešlo ve velkém ve zmiňované LA?! Přechod na obnovitelné zdroje je nezávislý na regionu a je jedno odkud se rozšíří i přes čínské a indické hranice. Stále jsou lobbované snahy o odklad přechodu a využití CO2 a uskladnění energ. Přitom problémy s en.soběstačností nelze zjednodušovat pouze na klimatické problémy se skleníkovými plyny. Osvobození automobilového průmyslu od závislosti na ropě je tak blízko při zapojení nejmodernějších technologií, tak proč neustále odkládat tuto nastupující revoluci? Nebo jsou snad ekonomické zájmy hlavních politicko-průmyslových aktérů přednější před konsolidací životního prostředí na planetě?! 8/10


09.03.11 - Filmový dokument, Jeden svět: Hiphopová revoluce (6/10)

Hiphopová revoluce Revolution; Mayckell Pedrero Mariol / Norway / 2010 / 50 min.
Odkazy: Jeden svět, CSFD

Jeho hlavními protagonisty jsou totiž členové undergroundové hiphopové skupiny Los Aldeanos, jejichž texty pravdivě popisují kubánskou realitu. Pro Alda a El B představuje rap válku, kubánský vůdce Pinocchia a svoboda slova jedno z nejzákladnější lidských práv. Svým řízným a politicky nekorektním hip hopem si mezi mladými Kubánci získali značnou popularitu, a i když si své desky vydávají sami, sbírají jednu hudební cenu za druhou. Formálně invenční snímek s divokým střihem v duchu hudebních videoklipů a notnou dávkou hip hopu nabízí kromě otevřených rozhovorů se členy kapely a záběrů z jejich koncertů také černobílé pohledy do každodenního života v ulicích Havany, kterému se snaží Los Aldeanos posvítit na lepší časy.

Opět jsem použil oficiální text, abych se mohl odpíchnout rovnou k dojmům bez prostého popisu... Asi jsem od toho čekal moc, jednalo se spíš o medailonek kontroverzní, ale populární skupiny kubánských rapperů, kteří se mohli prosadit i v zahraničí, kdyby tam byli puštěni.. Zajímavé je, že na Kubě je oficiální svaz rapperů, ale ten nedělá ve skutečnosti nic. Zdálo se, že skupina má dobrý texty a i film samotný byl imagově otitulkovaný (ale ten je norský, takže to není jejich zásluha). Rozhovory probíhají na pozadí Havany, z které tak uvidíte jen pár záběrů, převážně ze známých míst. O revoluci, jejím smyslu v současnosti a poměrech se toho moc nedozvíte, je to spíš pocitovka, medailonek, stížnost, anarchie proti systému. Dozvíte se jen, že všechno stojí za prd a revoluce je pro mladé zcela mrtvá záležitost, protože z ní zbyly jen obrázky na barácích a transparentech, s realitou všedního dne, kdy se všichni živí jak umí, nemá nic společného. Dávám 6/10, a co si myslíte vy?


10.03.11 - Filmový dokument, Jeden svět: Budrus (9/10)

Budrus Budrus; Julia Bacha / Palestine, Israel, USA / 2009 / 79 min.
Odkazy: Jeden svět, HomePage filmu, CSFD

Ayed Morrar žije se svou rodinou ve vesnici Budrus. Tu má, stejně jako řadu dalších obcí na palestinském území, protnout izraelská bezpečnostní zeď a připravit tak místní o část území, na němž dlouhá léta žili a které je jejich domovem. „Když cizinec vpadne do vaší země, smrt se zdá o mnoho snazší, vlastně už na ni jen čekáte," líčí své pocity místní starousedlice. Ayed naopak rezignovat odmítl a začal spolu se svou dcerou organizovat nenásilné protesty. V těch se proti izraelským buldozerům dokázali spojit přívrženci jinak znepřátelených palestinských osvobozeneckých organizací Fatah a Hamás s židovskými odpůrci izraelské intervence. V akčním snímku, odehrávajícím se převážně na „bitevním poli", zaznívají nejen hlasy obyvatel Západního břehu, ale také vysokých představitelů izraelské armády. Co se zdálo zprvu nemožné, se ale nakonec podaří a Budrus se se svým nenásilným přístupem stává příkladem pro další ohrožené palestinské osady. Snímek úspěšné režisérky Julie Bachy získal řadu cen na světových festivalech, mezi jinými na německém Berlinale v roce 2010. Oficiální text

Už samotné východisko filmu je pro mě nepochopitelné - jak může Izrael stavět zeď na území cizího státu?! O tomto je zjednodušeně celý konflikt, že Izrael neuznává palestinské území, které přitom bylo potvrzeno v roce 1967 rezolucí č. 242 OSN.. V tomto konkrétním případě si židovští projektanti nakreslili na mapě čáru skrze vesnici Budrus, přímo přes hřbitov, přímo přes lokalitu se stovkami olivovníků, které představují ve vyprahlé zemi lidem jediný zdroj obživy. Celý film je o nenásilném protestu, kde se kupodivu podařilo spojit celou řadu aktivistů a to jak ze strany rozdělených Palestinců, tak izraelských a mezinárodních aktivistů! Jedná se o unikátní úspěch, kde jeden cíl spojil jinak znešvářené strany, přičemž nenásilně a tak vytrvale, že nakonec plánovači museli nakreslit čáru jinde, blíže oficiální zelené hranici.. Budrus se tak stal symbolem a vzorem i pro další území.
Ve filmu jsou ukázky z izraelských TV novin a slyšet izraelská pohraniční policie. Vojáčci nabrífovaní totální propagandou o ochraně hranic, izraelských zájmů, před terorismem apod. Při pohledu na 22 leté hochy mě hned napadl český osmašedesátý, kde ti sovětští kluci na tancích také nic nevěděli a nechápali..
Ve filmu byla vidět i návštěva palestinského premiéra, která byla ale jen propagační, ale zcela a úplně k ničemu.
I když tento film dobře dopadl, hořkost nad nespravedlnostmi dnešního světa zůstává.. Doporučuji pro více informací k tématu stránky ISM Czech Republic
Technická poznámka: Opět (jako vloni) byl film promítán neúměrně nahlas (projekce v Městské knihovně). To tam jsou všichni hluší?
Dávám 9/10. A co si myslíte vy?

Jiná strana mince (Lucka):
Budrus je malá vesnice s 1500 obyvateli, která je jedním z míst, kde se nachází separační zeď na Palestinském území. Izrael to odůvodňuje jako nutnost pro bezpečnost civilistů, kteří byli napadáni v letech 2000-2002. Zeď zde měla procházet kousek od školy a skrz hřbitov. Obyvatelé na místě výstavby dělají mírové protesty, ale nic naplat hrozí, že pozemky budou zabírány a olivovníky jako hlavní zdroj obživy ničen. Co se však zprvu zdálo nemožné se stává skutečností a pomocí kombinace systematického nenásilného odporu s ženským prvkem, kdy se dívky a ženy obětavě vrhají pod buldozery, aby zabránily zkáze olivovníků se z větší části podaří zabránit původnímu izraelskému cíli. Nejednalo se tedy o „dovolenkový odpor“, ale o neustálou připravenost k demostraci kdykoli a kdekoli, kde se na jejich půdě objevil buldozer s ozbrojenou ostrahou, která ovšem do dětí a žen v první linii nesměla střílet. Tato vesnice se tak stala vzorovým příkladem pro další ohrožené palestinské osady.8/10


10.03.11 - Filmový dokument, Jeden svět: Guantánamo - pravda bolí (7/10)

Guantánamo - pravda bolí You Don't Like the Truth - 4 Days inside Guantanamo; Luc Coté, Patricio Henriquez / Canada / 2010 / 100 min.
Odkazy: Jeden svět, HomePage filmu, CSFD

Oficiální anotace:
Kanaďan Omar Khadr byl tichý, bystrý kluk. Mezi vrstevníky sice zvlášť nevyčníval, ale rád si četl a nikdy neodmlouval, ani když ho otec vzal s sebou do Afghánistánu. Tam se otec přidal k tálibánským bojovníkům a syna zanechal v tálibánském táboře. V červnu 2002 na tábor zaútočily americké zvláštní jednotky. Omar přestřelku přežil a s těžkými zraněními se dostal na vojenskou základnu Baghram. Po výsleších za použití tzv. zvláštních metod byl přivezen do Guantánama. V patnácti letech se tak stal prvním a jediným dětským vězněm tohoto amerického trestního zařízení na Kubě. V únoru 2003 se Omar setkal s vyšetřovateli z kanadské tajné služby při čtyřdenním výslechu, který dokument mapuje. Sestříhané záběry bezpečnostní kamery rozkrývají psychologickou hru plnou návnad a kliček, ve které je kořist předem odsouzena k prohře. Nevyrovnaný dialog sledují společně s diváky také zainteresovaní novináři, obhájci, bývalí spoluvězni, afghánští veteráni i psychologové a svými komentáři dokreslují nešťastný příběh člověka, z něhož okolnosti udělaly válečného zločince.

Film ukazuje slabé stránky celého institutu "Guantánamo" v "boji proti terorismu". Nezletilý vězeň je vyslýchán bez obhájce, věc, která by stejně jako mučení nebyla na území USA vůbec myslitelná. Celý výslech je veden kvůli otci a je zde ukazována presumpce viny.
Film je z principu jednostranný a žádné nové informace pro trochu zajímající se lidi nepřináší (tedy ty, co již něco podobného viděli), pro neznalé je to drsná psychologická podívaná.
Věznice Guantánamo měla být dle Obamy zavřena 1.1.2010, na začátku roku 2011 tam stále bylo 170 vězňů. Obama měl dobrou vůli, ale zavlečen do principů vládnutí a odpovědnosti s tím nemohl nic moc udělat, nikdo vězně přijmout nechce. Civilní soudy nefunkční, pouze 1 odsouzení (doživotí). 25 % propuštěných se vrátilo k terorismu (nevím, jak na tohle číslo kdo přišel). Do konce Obamova volebního období se zřejmě neodaří zavřít, zvažuje se legalizace. Nejde zatím zrušit, protože vězně nikdo nechce, kongres i senát je proti a vězně nechtějí jednoduše pustit - jsou nebezpeční, ale nemají důkazy. Jsou drženi, protože tam nedosáhne žádné mezinárodní právo.


11.03.11 - Filmový dokument, Jeden svět: Draquila - Itálie se třese (8/10)

Draquila - Itálie se třese Draquila – L’Italia che trema; Sabina Guzzanti / Italy / 2010 / 97 min.
Odkazy: Jeden svět, HomePage filmu, CSFD

Oficiální anotace:
V roce 2009, v době strmě klesající Berlusconiho popularity, došlo v italském městě Aquila k ničivému zemětřesení, které pohřbilo stovky lidí a další desítky tisíc připravilo o střechu nad hlavou. Italský premiér se ihned chytil šance a častými návštěvami postiženého města, ambiciózním projektem výstavby nových domů a také notnou dávkou populistických projevů se snažil obyvatele Apeninského poloostrova přesvědčit, jak schopného muže mají ve svém čele. Režisérka tohoto sarkastického a velmi vtipně poskládaného snímku Sabina Guzzanti však dochází k úplně opačnému názoru. Na základě téměř detektivního vyšetřování celé kauzy zjišťuje, v jaké míře je Berlusconi od počátku své kariéry napojen na stavební průmysl ovládaný mafií, jak jeho právníci nenápadně mění zákony země a v jak velkém rozporu je mediální obraz italského premiéra s jeho skutečnými aktivitami, zatíženými korupcí a nesčetnými skandály. V ironických a místy třeskutě humorných kolážích využívajících komiksové obrázky i policejní odposlechy autorka svého premiéra rozhodně nešetří, o čemž svědčí i bojkot snímku ze strany italského ministra kultury během premiérové projekce na festivalu v Cannes.

Pro mě byl tento film novým tématem. Již jsem viděl leccos, z růsných koutů země, ale svinstvo takto blízko v Evropě (kromě korupčních kauz v ČR) ještě ne. Film ukazuje, jak Berlusconi zneužil přírodní katastrofy ve svůj prospěch. Jak měnil zákony/vyhlášky za pochodu, jak se mu hodilo. Co vše dokázal obejít zneužitím "civilní ochrany", kterou ze pokusil přeměnit na komerční instituci?! Jak dohodil projekty stavební mafii. Řešilo se s ním přes 25 korupčních případů, podplácel soudce, byl 3x odsouzený, ale do vězení nikdy nenastoupil. Přesto byl zvolen 4x premiérem a stal se nejdéle sloužící poválečný politik v této funkci. Zřejmě díky charisma, populismu, korupci, vlastnictví médií a roztříštěné opozici (jaké překvapení v Itálii, že?:)

Jiná strana mince (Lucka):
2dny po zemětřesení v dubnu 2009 Berlusconi prezentuje plán nového města. Ve městě je vyhlášen stav nebezpečí, lidé jsou evakuováni a starosta včetně zastupitelstva jsou vyloučeni z rozhodování o městě. Lidé jsou ubytováni ve stanových městech a mnozí z nich mají pocit, že se z nich stali vězni (např. platí zákaz Civilní obrany pití kafe a coly, které by mohli občany rozrušovat). Správa tábora je militarizována a je zakázáno shromažďování. Využívá se zákona z roku 1992 o možnostech Civilní obrany (CO) během nebezpečí, do kterého Berlusconi doplňuje k stavu nebezpečí i velkou událost, kdy CO může jednat bez ohledu na ostatní zákony. V dalším nařízení Berlusconi srovnal veřejný a soukromý majetek.
Výstavba nových bytů za 130 tis.euro je příliš pomalá a místo toho aby se opravily předně byty s nákladem 1tis.euro se vydávají miliony na pronájem hotelů.
V Itálii vydělává organizovaný zločin zhruba 150mld.euro ročně a peníze z něj plynou do národní ekonomiky a mění tak charakteristiky trhu i demokracie samotné. Zákony vytváří vstupní podmínky pro přežití mafie. Další Berlusconiho ochranou proti napadení v jeho funkci se stala Legitimní překážka.
V novém městě L´Aquille se vůbec neřešila prevence proti zemětřesení, ale místo toho se Berlusconi připravuje na Summit G8. Před dalším zemětřesením neproběhlo žádné varování ani zabezpečení.
Berlusconi byl několikrát obviněn a dokonce i odsouzen za spolčení s organizovaným zločinem, za praní špinavých peněz a my se z tohoto dokumentu můžeme dozvědět, jakými právními kličkami (amnestie, promlčení, vydávání nových zákonů) se mu podařilo uniknout před vězením. Jsem velmi ráda, že byl zdokumentován skutečný stav demokracie v Itálii místy žertovně groteskní, ale zároveň bez servítek a ve vší drsnosti vůči Berlusconimu, formou přístupnou nejširšímu publiku.9/10

11.03.11 - Filmový dokument, Jeden svět: Krev v mobilech (10/10)

Krev v mobilech Blod i mobilen; Frank Piasecki Poulsen / Denmark, Germany / 2010 / 82 min.
Odkazy: Jeden svět, HomePage filmu, CSFD

Oficiální anotace:
Napadlo vás někdy, že se ve vašem mobilu mohou skrývat vzácné minerály potřísněné krví obětí války v Demokratické republice Kongo? A že každým zavoláním nepřímo podporujete největší válečný konflikt od doby druhé světové války, kterému za posledních patnáct let padlo za oběť pět milionů lidí? Ne, to není žert, bez vzácných minerálů, jejichž drtivá většina pochází z ilegálních dolů v této zemi, by se totiž váš mobil neobešel. Dánský režisér Frank Piasecki Poulsen své pátrání začíná na Světovém mobilním kongresu v Barceloně. Ke svému zděšení zjišťuje, že mu žádný z výrobců nemůže zaručit, že právě jeho mobily nemají s nelítostnou válkou o naleziště minerálů v Demokratické republice Kongo nic společného. Vypraví se proto na místo činu a po náročné cestě se dostává do jednoho z největších dolů v regionu v konžské Bisie. Dětská práce, prostituce nezletilých dívek, smrt zavalením a přestřelky mezi členy místních gangů jsou zde každodenní realitou. Stejně jako všudypřítomná korupce v celé Demokratické republice Kongo.

Pro mě nejlepší film festivalu, škoda, že jej zapisuji s ročním odstupem. Anotace je trefná, pouze z ní tolik jako z filmu není cítit beznaděj místních dělníků a dětí, kteří umírají v dolech proto, abychom měli součástky do každou chvíli nového mobilu.. Měli by to vidět všichni povinně, aby si uvědomili souvislosti, ve kterých žijeme.
Režisér filmu, který si užil i nebezpečné situace na místě, podíval se i do dolu, byl přítomen na krátké diskusi po filmu a působil velmi sympaticky.
Víte, že v Kongu je ministr důlního hospodářství zároveň businessmanem, který zprostředkovává licence zahraničním firmám? Na výtky střetu zájmů a korupce říká, že "je jednodušší řídit zemi ve válce, než v míru"..
Nad záběry z filmu zůstává rozum stát a bezradnost a pachuť v ústech docela vydrží. Co totiž proti tomu můžeme dělat? Snad jen psát a mluvit, agitovat na výrobce telefonů.. jenže kdy se stanou pracovní podmínky subdodavatelů tématem, které bude rozhodovat o tom, zda si výrobek koupím od firmy A nebo B, když vidím ty fronty na nové "hi-tec" předražené telefony u nejmenovaných firem?

Jiná strana mince (Lucka):
Během posledních 15 let války v Kongu bylo zabito zhruba 5 milionů lidí. A FLDR veřejně přiznává, že je pro ně jednodušší správa během války než v míru, kdy si mohou dělat co chtějí. Finance plynou z těžby minerálů Kasoterit a Kivu v dolech, samozřejmě jak je v Africe bohužel zvykem za pomoci dětské práce za naprosto nelidských podmínek. Během nepokojů bylo znásilněno na 300 tis.žen ukrutným způsobem (např. po popravě manžela na jeho vlastních ostatcích!) Režisér Frank Poulsen se snaží dopátrat pravdy o původu minerálů u Nokie (výběr podle vlastního mobilu), kde se dozvídá, že o problému s původem krví vykoupených minerálů již vědí od roku 2001, ale že zatím nemají mechanismus, kterým by mohli zveřejnit dodavatelský řetězec. Nokia (a další společnosti samozřejmě) tak nechce učinit z důvodu citlivosti informací o dodavatelích vzhledem ke konkurenci na trhu. Jak bizardní, že?! A podílíme se my všichni! Kdyby byl tlak spotřebitelů po informacích ohledně dodavatelského řetězce větší, tak bychom se mohli dopátrat odkud nezbytné minerály pro naše mobily pochází. Frank Poulsen během natáčení řešil i další morální dilema – jednak natáčení práce dětí v dolech a také výběr osob, které natáčí a jaké to pro dotyčné může mít následky (např. chlapec Chance, který pracoval v dole a stal se pod ochranou součástí filmového projektu, po jeho skončení se vrátil k matce a v současné době je zpátky v dole).
Franka Poulsena rozhodně zařaďte mezi své oblíbené režiséry jako já, je nesmírně vstřícný i k debatám, jak jsme mohli zažít během Jednoho světa:) 10/10

11.03.11 - Filmový dokument, Jeden svět: Kongo ve čtyřech dějstvích (7/10)

Kongo ve čtyřech dějstvích Congo en Quatre Acts; FDieudo Hamadi, Divita Wa Lusala, Kiripi Katembo Siku / Democratic Republic of Congo, South Africa / 2010 / 69 min.
Odkazy: Jeden svět, Zahraniční web filmu, CSFD

Oficiální anotace:
Demokratická republika Kongo je čtvrtým největším státem v Africe. Ačkoli oplývá obrovským nerostným bohatstvím, jeho obyvatelé se topí v chudobě. Kongo ve čtyřech dějstvích je kvartet syrových krátkých dokumentů zachycujících tvrdou realitu v zuboženém středoafrickém státě. Konžští filmaři a filmařky v prvním snímku zdokumentovali frustrující a zdlouhavý proces, v němž čerstvé matky opouštějící přeplněnou porodnici musejí místo platby za ošetření nabízet šperky a ošacení. Metropoli Kinshasu zase sužuje obrovské přelidnění, nedostatek pitné vody, časté záplavy a rozmáhající se malárie ze všudypřítomných odpadků. Východ země, který je dosud válečnou zónou, je nechvalně proslulý četným výskytem brutálních znásilnění. Třetí ze snímků sleduje právě tyto případy, v jednom z nichž dva chlapci znásilní a okradou ženu ve věku vlastní matky. Poslední z filmů zachycuje konžské ženy a malé děti přežívající z výdělku jediného dolaru na den, který získávají tvrdou prací při lámání kamene.

Anotace říká o filmu asi vše. Jednotlivé části se nazývají:
1) Ladies in Waiting
2) Symphony Kinshasa
3) Zero Tolerance
4) After the Mine
Opět se jedná o film spíše pro ty, kteří zoufalou situaci v Africe neznají. Pro ty je vhodným intrem do "problematiky", jinak nepřináší nic moc nového, navíc je to snímek skutečně jen popisný, obrazový, emoční, bez vysvětlení souvislostí. Dobrý začátek podívat se pak na něco komplexnějšího.




A to je pro rok 2011 všechno, víc jsme nestihli.

Poslední změna: 27.02.2012 (Based 03/2009 by Harry)

[ Nahoru | HomePage | Můj rozcestník JS ]