Před 20 lety jste přišli do svobody. Teď ukažte jak s ní umíte naložit. Tak zní motto ročníku 2009 a zdá se mi opravdu povedené. Jeden svět vystihl perfektně situaci, že je právě 20 let po sametové revoluci, vyrostla jedna dospělá generace, která socialismus již nepoznala a která si vesele užívá kapitalismu a konzumu. Umí však s nabytou a bezpracnou svobodou zacházet? Není třeba připomínat, že to tady vždy tak nebylo (viz cyklus Lekce z parlamentní demokracie a Vyrovnání s minulostí), že to tak všude zdaleka není (Rusko, Bělorusko, Čína, Egypt, ale i USA a další) a že to tak nemusí zůstat navždy (Venezuela, Tibet)? Myslím že je. Stejně jako upozorňovat na režimy, kde je situace zoufalá (Barma, Tibet).
Využijte možnosti některé filmy z minulých shlédnout online!
Moje komentáře k filmům
Můžete se podívat i na trailery (v době festivalu přístupné na stránkách České televize).
19.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Čas hlupáků (9/10)
The Age of Stupid; Franny Armstrong / UK / 2008 / 89 min.
Těžko na úplný závěr festivalu zvolit (no byla to náhoda;) lepší snímek. Brilantně vizuálně, dramaticky a prezentačně sestrojený film Čas hlupáků vás zavede do fiktivního bunkru/muzea v budoucnosti, kde vypravěč pouští ukázky ze života asi pěti lidí, kteří vypráví svůj příběh, jež má co do činění s jeho postojem ke globálnímu oteplování.
Prvním vypravěčem je Američan, kterému zničil hurikán Katrina barák a vše v něm. Dokument ukazuje jeho hrdinské činy jak zachraňuje další obyvatele, kteří nestačili prchnout a hlavně se (samozřejmě až teď) zamýšlí, proč je tolik hurikánů, zda potřebuje všechny ty věci, o které přišel a jaký je nebo by měl být jeho a americký postoj k přírodě, třeba Kjótskému protokolu.
Druhý vypravěč je anglický aktivista a inženýr, jehož rodina žije s co nejmenší ekologickou stopou (nelétají, pěstují vlastní zeleninu..) a který chce budovat ve svém okrese větrné elektrárny. Naráží na klasický konzervatismus, sobeckost a ignoranci místních lidí, kterým by "vrtule zkazily výhled". A pak že malý je jen ten náš národ..
Třetí vypravěč je bohatý muž z Indie (superelita), který zakládá komerční nízkorozpočtové aerolinky "aby každý Ind mohl létat, třeba i za 1 rupii". Přestože na jedné straně mluví o potřebě "něco s tím oteplováním dělat", vytváří společnost, která bude tvůrcem ne ekologické stopy, ale kráteru.. Indie je ale intenzivně se rozvíjející ekonomikou a její miliarda obyvatel je budoucí hrozbou světové produkce CO2. Jenže kdo může chtít po Indii, Číně nebo Brazílii, aby se nechtěli mít tak dobře jako my?!
Čtvrtým vypravěčem je nigerijská žena bydlící poblíž ropných vrtů a reprezentující v tomto příběhu ekonomické dno, kdy jejím živobytím je rybolov (2 podvyživené ryby denně) a poté černý trh s benzinem, aby si vydělala na studium, chce být lékařkou. Když si vzpomenu jak jsme se snažili škole vyhnout..
Pátým vypravěčem je muž z Alp, který vodí už cca 40 let turisty na ledovec a sleduje jak je rok od roku menší a jak mu okolo chalupy projiždí víc a víc kamionů, které vozí produkty vedle do Itálie, kde se udělá minimální zhodnocení a zase se zboží, třeba jogurt, veze zpátky..
Mozaika vyprávění těchto lidí doplněná o vysvětlení některých faktů vytváří skvělý informační koktejl, který bych každému naordinoval. Film krásně shrnuje řadu věcí, které jsem viděl v jiných dokumentech: chudobu lidí v zemích, které by se díky ropě měly topit v penězích, spalování zemního plynu, vliv člověka a letecké přepravy na CO2, fakta o balené vodě, problém s maloměšťáckým myšlením lidí dokonce v rozvinuté zemi, prognózy dalšího vývoje, pokud se nic nepodnikne atd atd.
Abych jen nechválil: film, ač řemeslně skvěle zvládnutý, trpí představou "Zachráníme svět, když uděláme to a to" a "my máme naprostou pravdu". Prostě a jednoduše není objektivní - žádné vyjádření Shellu, do kterého se naváží, žádný názor zpochybňující vliv člověka an globální oteplování, žádná oponentura dramatických prognóz.
Každopádně je to povedený snímek a kdo environmentálních filmů moc neviděl, tohle je pro vás a nudit se nebudete. Film by se vyjímal v občanské nauce pro děti druhého stupně ZŠ a pro dospělé by rozhodně měl proběhnout v televizním primetimu. Dávám 9/10. A co si myslíte vy?
19.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Afghánské ženy za volantem (8/10)
Afganské ženy za volantom; Sahraa Karimi / Slovakia / 2009 / 56 min.
Do Afgánistánu se letos na JS dívám již poněkolikáté. Poslední den JS pro mě měl mít oddychový ráz, jelikož dokument o tom, jak se afghánské ženy učí řídit auta vypadá dle anotace jako docela velká sranda. Ale nebylo tomu tak.
Samozřejmě ke směšným scénám tam dochází, třeba když jim ve autoškole vysvětlují, co je to semafor, přestože v Afghánistánu není asi ani jeden, ale těžiště filmu Afghánské ženy za volantem se přesune k tomu podstatnému - co v zemi znamená, když se chce ŽENA naučit řídit. Bohužel bylo zřejmé, že naráží na odpor většiny společnosti, která na takovou "emancipaci" není vůbec připravena ani po pádu fundamentalistického Talibanu.
Dokument sleduje tři ženy, které mají stejný cíl. Jedna uspěje záhy a taxikaří, ale to jen proto, že je s dětmi sama, nemá muže a musí vydělávat na obživu. Na druhou stranu je pro ni jízda autem osvobozující pocit a radost (to znám), kterou jinak postrádá. Druhá žena je učitelka (takže vlastně "elita") a její ve válce zraněný a nyní handicapovaný muž ji v tom podporuje. Ale jen do chvíle, co se ho začnou ptát sousedi a okolí, proč jeho žena chodí sama ven (rozuměj do autoškoly) a zda nepracuje (to je asi chápáno jako neschopnost muže postarat se o rodinu). Takže "pod tlakem veřejného mínění" jí do autoškoly zakáže chodit..
Třetí žena, doktorka, typická elita, však uspěje a řidičský průkaz získá a jezdí. Dokument se tak vyvine v kritiku společnosti, kde náboženství a tradice zamezují ženám získat jiné než tradiční uplatnění. To, že zmíněná doktorka s rodinou na konci filmu emigruje do Londýna, je typickou tragédií země, která po válce mj. díky náboženskému "tmářství" zůstává outsiderem trpící útěkem elit.
Film je natočen řemeslně výborně, nenudí a přehledně vypráví co si předsevzal. Dávám 8/10, i když to není zdaleka taková "švanda", jak jsem čekal. A co si myslíte vy?
18.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Auta budoucnosti (7/10)
De race om de auto van de toekomst; Martijn Kieft / Netherlands / 2008 / 50 min.
Na film Auta budoucnosti jsem se hodně těšil, mysleje si, že podrobně zmapuje možnosti alternativních pohonů a představí prototypy nebo dokonce sériové konstrukce např. hybridních automobilů. Faktem je, že se o hybridech a elektromobilech více dozvíte na internetu asi více než z tohoto filmu.
Ale abych jej hned nepotápěl, pokud o problematice nic nevíte, klidně se na tento přístupný (jednoduchý, přehledný) film podívejte a dozvíte se leccos nového. Pro mě bylo nejzajímavější zjištění, že patenty pokrávající nové technologie, pohony a konstrukce motorů skoupily ropné společnosti a zavřely je do trezoru.. Vyndají je až v okamžiku, kdy s tím někdo přijde znovu a bude to chtít vyrábět, tak mají páku, jak mu to znepříjemnit :o( A pak, že tento film neskončí obviňováním nadnárodních monopolů..
Faktem je, že elektromobily i hybridy již existují, automobilky by jejich sériovou výrobu mohly spustit téměř ihned, třeba do roka. Ale ony nechtějí. Proč by také chtěly, když jsou úzce napojeny na ropné společnosti a spolu tvoří perfektní komplementární produkt, na kterém mohou ještě dobrých 25 let vydělávat?! Auta s alternativními pohony tak vyrábí malosériově jen nadšenci a občas se blýskne nějaká automobilka na autosalonů nějakým prototypem, aby bylo vidět "že něco pro to životní prostředí dělají".
Ve filmu uvidíte zajímavý rozhovor s šéfem německého Opelu, který se při dobře mířených otázkách na možnost výroby elektromobilů/hybridů kroutí jak žížala po zásahu elektrickým proudem. Když mu byl představen Opel z roku 1956, který žere cca 2l/100 km, tak tomu nevěřil (no popravdě řečeno, vzhledem k tomu, že okolo toho vozu ve filmu akorát pobíhali a nerozjeli ho, tak tomu také moc nevěřím).
Abych to zkrátil: film ukazuje zajímavé momenty jako je stařičký Opel s malou spotřebou, ukázku FUNKČNÍCH elektromobilů, analýzu proč automobilky na tom nepracují a ekonomické komentáře, ale má i hluchá místa v podobě snímání pár nadšenců v USA, kteří chtějí vyrobit auto se spotřebou 2,5l/100km, ale za celý film uvidíte akorát podvozek.. Autoři by si také měli ujasnit, zda to má být film nizozemský nebo anglický, nevidím důvod, proč je něco jen anglicky a něco holandsky. Je to škoda, tém aje superzajímavé, ale film je slabší a dávám 7/10. A co si myslíte vy?
Na závěr přece jen trochu spekulací. Co brzdí rozvoj ekologičtějších aut? Zaprvé není zájem automobilek (světlou výjimkou jsou některé asijské automobilky), protože zavedený business je jistota (vazba na těžbu ropy, potřeba obměny mechanických částí živí dodavatele náhradních dílů, zázemí a zaběhlé procesy), ale házejí to na spotřebitele, kteří - což je druhý důvod - zatím netvoří dostatečný tlak na výrobce. Polovině řidičů vadí vysoká počáteční investice, druhé půlce řidičů je to jedno -> tankují za peníze firem pomocí CCS. Zatřetí, a to je vážný důvod, chybí - zatím - dostatečná infrastruktura v podobě dobíjecích stanic, el. vývodů u chodníků (ve Fisnku běžné, v Rakousku aspoň někde) apod. Začtvrté se do toho nežene ani stát - čím by zaplácl výpadek ze spotřební daně z pohonných hmot?! Státu je jedno, že výfukové plyny ničí nejen ozonovou vrstvu, ale i plíce (zejména prach a pevné mikročástice) obyvatel velkoměst, které jsou zamořeny smogem. Zapáte - technologie má ještě slabiny: relativně dlouhá doba dobíjení (běžně 3-4hod, pracuje se však na dobití do hodiny), drahé akumulátory, malá zkušenost s dlouhodobým provozem, pravděpodobné problémy v extrémních podmínkách (mráz) a malý výkon pro náročné stroje typu náklaďáky a hasičské vozy. Nikdo ale netvrdí, že musí být na elektřinu všechno a hned!
Btw. elektromobily se prodávají již i u nás a i když je počáteční náklad vysoký, někomu se již může vyplatit - typicky na časté popojíždění do práce a ve městě.
Další zdroje: Elektromobily - spíše blog, obsáhle o tématice na stejném webu ve formě Wikipedie, Hybrid.cz, Český elektromobil a Elektroauto.cz (např. mapa dobíjecích stanic v ČR).
18.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Létající draci (8/10)
Latawce; Beata Dzianowicz / Poland / 2008 / 79 min.
Polský kameraman Jacek Szaranski vedl v kábulské umělecké škole seminář s názvem "Kábul - moje město" a dal studentům a studentkám za úkol natočit o Kábulu dokument. Po prvních pokusech začaly vznikat mimořádné záběry přibližující Afghánistán očima mladých afghánských mužů a žen.
Tolik oficiální text, nicméně dobře vystihuje, o co jde. Dozvíte se tedy zejména o tom, jak vypadá současný Kábul, jak tam žijí lidé, jaké mají problémy. Jak se žije po válce (mír je samozřejmě vítaný a nezaznělo nic na obhajobu Talibanu, na druhou stranu se dá říci, že Kábul jako hlavní město, bude domovem spíš "bohatší" elity, která Taliban asi nikdy nemusela) a v době, kdy stále občas vybuchne někde bomba sebevražedníka. Nejzajímavější je samozřejmě to, že to točí děti. Samozřejmě film není celý snímán z pohledu roztřesených rukou malých dětí, ale jejich počínání sleduje profesionální kamaraman, který se tak "přiživuje" na zajímavých tématech, která děti vyberou. Ale se záběry z ručních kamer dětí se samozřejmě také seznámíte.
Dokument Létající draci byl další z těch mála lehčích snímků, které kromě vtipu dávají i naději, že to aspoň někde spěje k lepšímu. Formálně je natočen velmi dobře, je jasné co kdo proč se točí, je vidět i neúspech v podobě jednoho žáka, který odešel, protože mu kurs nepřinesl to, co očekával. Stopáž je akorát.
Dávám 8/10. A co si myslíte vy?
17.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Z lásky k vodě (10/10)
Flow - for Love of Water; Irena Salina / USA / 2008 / 84 min.
Když jsem si četl anotaci filmu Z lásky k vodě, říkal jsem si, že to bude vizuální podívaná obohacená o nějaký morální apel o šetření vodou.. Vyklubal se z toho ale opět velice závažný film, po jehož shlédnutí budete kroutit hlavou a možná se vám bude i hůř spát, protože se to děje i tady.
Film poukazuje na několik věcí. Jednou z nich je vliv globálního oteplování na cyklus vody, který způsobuje, že suchá místa jsou ještě sušší (rozšiřování Sahary) a "mokrá ještě mokřejší" (potopy). To je ale docela známé. Druhou věcí je masivní znečištění vody díky hnojení v zemědělství. Zemědělská výroba spotřebuje 70 % světové zásoby vody a právě průmyslová hnojiva jsou hřebíčkem do rakve a to kupodivu i v USA, kde se používá(al) pesticid v EU zakázaný. Mnohem horší situace je ale v rozvojových zemích, např. Indie, kde se nedostatek potravin jali řešit právě průmyslovým hnojením, což je výhra v krátkodobém horizontu (zvýšení výnosu) a prohra v delším (zničení podzemních vod, používání v Evropě zakázaných pesticidů, akumulace škodlivin v lidském organismu).
Třetí věcí, a pro mě novou, je privatizace vodních zdrojů ve světě. Nikdy mě nenapadlo, jak velký problém je, že se v rozvojových zemí rve jinak volně dostupná voda do trubek a stává se tak komoditou PLACENOU, na kterou ti nejchudší nemají peníze.. Původní záměr, že západní země dovezou technologie pro úpravu a transport pitné vody i do chudých oblastí se velice rychle zvrhl v prostý prodej vody ve městech, kde se dá infrastruktura vybudovat rychleji (resp. kde je dostatek platích, kteří pak nebudou mít jinou volbu). Celý tento zločin je podporován MMF, který si jako podmínku poskytnutí půjček rozvojovým zemím dal, že se musí uzavřít veřejné studny a zprivatizovat rozvod vody.. nahrávka pro zisk západních společností a tragédie pro místní obyvatelstvo.
Čtvrtým faktem je čerpání podzemní vody a jejich balení do plastových lahví. Na ukázce z USA bylo vidět, jak obrovský business to je. Koupíte nebo pronajmete si pozemek (za babku), uděláte díru do země (to zaplatíte) a čerpáte vodu (ZADARMO), kterou stáčíte do plastových lahví s nápisem "Horský pramen" a prodáváte (ZA TĚŽKÉ PENÍZE). Jak jednoduché! Akorát že v okolí začnou vysychat studny, potoky i řeky. Ale to vám neva, vy prodáváte draze vodu, kterou jste získali zadarmo. Navíc studie ukazují, že voda z lahví je kvalitní stejně jako voda z kohoutku veřejného vodovodu.. (tady se samozřejmě bavíme o rozvinutých zemích).
Celý film tak směřuje k logické otázce: může vodu někdo skutečně vlastnit? Má to být komodita, kterou budou řídit soukromé společnosti? Nemá být právo na vodu součástí základních lidských práv a svobod?
Optimictickým zábleskem je ukázka technologie, která při ceně 2 USD za ROK, umožní detoxikovat běžnou vodu např. z řeky na pitnou pomocí UV záření a dá se tak použít i v rozvojových zemích. Není lepší vybodovat něco takového za 1000 USD než půjčit zkorumpované vládě na nesplatitelný úrok dolarů sto milionů? Filmu dávám 10/10. A co si myslíte vy?
Další informace: HomePage filmu, Interview s režisérem, co můžete dělat?. Můžete například podepsat petici pro zahrnutí práva na vodu do lidských práv.
17.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Vesnice jednoho muže (7?/10)
Semaan bil Day'ia; Simon El Habre / Lebanon / 2008 / 86 min
Dokument Vesnice jednoho muže byl poté, co jsem viděl 14 různě depresivních snímků, balzámem na duši. Neřeší žádné lidskoprávní problémy, jde o vizuální sledovačku muže, který vyměnil město za horskou vesničku v Libanonu, kde tráví klidný život s domácími zvířaty. Koně, krávy, psi a drůbež jsou mu partnery v dialogu. Mléko, které získá, jezdí prodávat do okolních vesnic, které jsou však na dohled přes údolí, takže úplná samota to není.
Snímek ukazuje poměrně v současnosti běžnou situaci, kterou je vysídlování venkova, přesun mladých do měst, pokles zájmu o zemědělství a spojení lidí s půdou. Obrázky opuštěné vesnice se zbořenými domy vypadaly podobně jak z Jugoslávie, protože důvodem odchodu obyvatel vesnice byla izraelsko-libanonská válka, kde vesnice tvořili nárazníkový pás.
Některé záběry byly možná až zbytečně dlouhé, ale jinak snímek splňoval to, co se čeká: klidné záběry přírody, domácích zvířat, vesničanů při běžných pracech, rozhovory s novodobým Robinsonem o jeho rodičích a životu. Hodnotit tento film lze těžko objektivně, IMHO to ani nejde. Buď budete mít náladu si něco takového klidného a mírumilovného shlédnout (9/10) nebo vás to bude nudit (4/10). A co si myslíte vy?
17.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Svědectví z Tibetu (10/10)
Undercover in Tibet; Jezza Neumann / UK / 2008 / 48 min.
O Tibetu se hodně mluví i v našich médiích, už to považujeme za samozřejmé, že tam Čína "nějak" porušuje lidská práva. Skutečný rozměr tragédie "menšiny", která čítá polovinu obyvatel naší republiky, si ale dovedete představit až uvidíte dokument jako je Svědectví z Tibetu.
Film je točen hodně stylem Barmský VJ, tj. na ruční kameru v nebezpečné oblasti, kterou Tibet zejména pro videožurnalisty jistě je. Čína se opravdu pečlivě snaží, aby ze země neutekly žádné informace o životě lidí v Tibetu. Odvážný bývalý emigrant (nyní s britským pasem) se však do Tibetu vrátil, aby natočil svědectví pronásledovaných lidí: bývalé vězně, kteří byli mučeni, ženy, které byly násilně sterilizovány, mnichy po výsleších atd atd.. Nechce se vám to ani věřit, ale zmíněné praktiky překonávají snad i Abu Ghraib..
Tibeťané jsou však likvidování systematicky, nejen na úrovni jednotlivců: v podstatě stalinistické přestěhování tradičně kočovných Tibeťanů z pastvin do koncentračních táborů vzdálených od civilizace bez možnosti pracovat, bez lékařů, bez škol a stále pod kontrolou Policie (dobytek samozřejmě zabaven). Zatopení celých údolí i s vesnicemi bez jakékoliv náhrady při stavbě vodních děl. Sterilizace žen. Imigrace levných čínských dělnéků zabírající místním pracovní místa - také kvůli nutnosti podnikatelů ovládat čínský jazyk. Nutnost účastnit se "socialistických školení", výuka ve vyšších třídách pouze v čínštině atd. Pomalu, ale jistě a metodicky likvidují atributy, které dělají národ národem - jazyk, kultura, náboženství, sebeuvědomění.
Film se zabývá hlavně uvedenými svědectvími a moc neřeší proč Čína má o Tibet takový zájem? Jak vyplynulo z filmu a hlavně následné diskuze, je to celá řada důvodů: tibetská náhorní plošina je vojensky strategická (např. pro umístění raket dlouhého doletu). Území Tibetu zahrnuje ledovce a prameny velkých řek poskytujících množství pitné vody - stále více strategickou surovinu. Dané území také disponuje na Čínu neuvěřitelně malou hustotou zalidnění - to se stísněné Číně hodí a migrace (zejména chudých dělníků ze střední Číny) je již v plném proudu. V neposlední řadě se jedná o území se zdroji dalších nerostných surovin - předloni otevřená železniční trať spojující hlavní město Lhasa se střední Činou je připravena pro tranmsport vojáků a dělníků tam a surovin zpět..
Co říci víc? Dokument je přiměřeně dlouhý a při pohledu na něj vám mrazí.. Otázkou je, co dál? Řekneme si, jak je to hrozné a vyrazíme do supermarketu pro nějaké ty levné čínské hadříky??
Dávám 10/10. A co si myslíte vy?
16.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Dopisy prezidentovi (8/10)
Letters to the President; Petr Lom / Canada / 2008 / 73 min.
Druhý pondělní film, Dopisy prezidentovi, nás zavede do Íránu, země plné předsudků, chudoby, atomové energie a muslimského skoroextremismu. Cílem bylo sledovat zajímavé prvky "přímé demokracie", kterou představuje skutečně 9 milionů dopisů, prezidentské call centrum a osobní audience. Ty sice byly během natáčení zrušeny, ale na druhou stranu prezident Ahmadínežád objíždí "se zvým vládním cirkusem" chudé regiony, aby utěšil lid vlastním hřejivým slovem..
Ekonomická situace není dobrá, spíše fakt špatná. Země je z většiny zemědělská, opět bez sociální a zdravotní sítě s velkou nezaměstnaností a inflací. Kilo rýže za 4 dolary (po přepočtu) mluví za vše. Ahmadínežád přitom jen slibuje a slibuje a využívá náboženství k utěšení obyvatel: Báh vám pomoz, přijde Mahdí apod. S tím souvisí, jak moc mu pomáhá vnější nepřítel, na kterého může vždycky sopolehnout - Spojené státy a Izrael. Udržování nenávisti v lidech vůči sionistickému státu a jeho pomahačům zajišťuje širokou náboženskou podporu. Hodně si všichni slibují od atomové energie, na které pracují, přestože nikoho nenapadá, že neexistuje infrastruktura, která by ji rozvedla.
Film je natočen poměrně systematicky (narozdíl od Venezuely) a přehledně, trpí pouze dvěma věcmi - úzkým tematickým záběrem (více pohledů do domácností by neškodilo), což bylo dané složitým natáčením v této zemi (povolení na všechno, nedůvěra obyvatel) a klasicky stopáží, které by slušila hodinová dotace. Tento film ale přesto doporučuji. Dávám 8/10. A co si myslíte vy?
16.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Hrozba (7/10)
La minaccia; Luca Bellino, Silvia Luzi / Italy / 2008 / 86 min.
Venezuela je další zastávkou na mé virtuální cestě po zemích, které mají problém s lidskými právy. Hugo Chavéz je mediálně známou postavou a proto jsem si sliboval od dokumentu pohled pod pokličku vzdálené reality. Stalo se tak pouze částečně. Zejména na začátku, kdy filmaři jsou Chavézovi téměř pořád "za zadkem" a snímají jeho vystupování na tribunách a v televizi (má pravidelný nedělní pořad "Haló, prezidente" - nepřipomíná vám to něco?;). Jak jsme se dozvěděli později v diskuzi, autoři skutečně nejdřívě chtěli natočit dokument "oslavující" Chavézovi reformy, ale nakonec se z toho vyvrbilo něco jiného..
Je nutné říci, že Chavéz je charismatický politik a řečník, který svůj vzor našel celkem pochopitelně v podobném Fidelovi Castrovi. Dokument Hrozba se o této vazbě bohužel vůbec nezmiňuje, přitom nejen projev, ale i projekt socialismu 21. století má ke kubánské revoluci ideově blízko. Docela podstatný rozdíl je ale v ropě - narozdíl od surovinově chudé Kuby jí Venezuela oplývá bohatě. Díky ní může Chavéz poměrně mocně slibovat zlepšení stavu jinak chudé země.
Bohužel se místo využití zisků z ropy Chavéz zaměřuje na upevnění moci - např. v podobě změny ústavy. Asi nejdůležitější je změna neomezené volitelnosti prezidenta, což prosadil na základě referenda. Nutno říci, že v prvním referendu si lid tuto změnu nepřál a to je náhodička - v druhém referendu již ano. Dokument nám však ukazuje, že např. lidé hlasující v prvním referendu proti němu přišli o práci.. Dále zrušil jednu klíčovou nezávislou televizní stanici a dal potlačit protesty studentů, z kterých se stávají političtí vězni. Dokument tak ukazuje v současnosti poměrně paradoxní situaci a to změnu státního zřízení pomocí demokratických prostředků (referendum, volby) k socialistické diktatuře kubánského typu..
Co se týče zpracování filmu, je to chaos, divák neví kdo, proč a kde se točí a nepomáhá tomu ani zběsilá kamera a střih. Opět by snímek mohl být o 15 minut kratší a nic moc by se nestalo. Zážitku nepomohl ani zoufalý zvuk v Pražské knihovně a zezačátku (než jsme jim to řekli) šíleně vytažené volume..
Určitě se jedná o zajímavý dokument, ale zejména proto, že o Venezuele jinak nic letos nebylo. Chybí opět širší souvislosti, nástin provedených reforem, info o vazbě na Kubu (pouze byly ukázány kubánské doktorky "na stáži", ale reálně přinášející know-how do Venezuely) a zcela se zapomnělo na oblíbené Hugovo znárodňování podniků.. Pohled do slumů Caracasu je fajn, ale mně nestačí. Dávám 7/10. A co si myslíte vy?
15.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Surovosti (10/10)
Crude; Joe Berlinger / USA / 2009 / 100 min.
Název filmu Surovosti trochu odrazuje, a to i v angličtině (Crude). Faktem je, že to co se děje v Amazonii původním i současným obyvatelům v okolí míst těžby ropy surové je (a tím nemyslím tu surovinu). A jsme u ropy znovu, evidentně klíčový poznatek z letošního JS - těžba suroviny, díky které všichni jezdíme do práce, pijeme z PET flašek a dopujeme se antibiotiky, je získávána často na úkor života obyvatel rozvojových zemí.
Film popisuje cca 13 letý soudní spor se společností Chevron (v roce 2000 fúze s Texaco, 2005 přejmenování na Chevron), která zanechala obrovskou ekologickou zátěž v Ekvádoru, ke které se nemá a svaluje nehody a zničenou zemi na ekvadorskou petrospolečnost, která nějakou dobu vrty též provozovala. Dokument ukazuje dopad těžby na životní prostředí, nemoci místních lidí a záběry ze samotného procesu, který se nakonec odehrává v Ekvádoru (firma prosadila projednávání mimo USA), místní šetření, jednání právníků, praktiky a oddalování ze strany firmy (hraje se na to, že žalující strana nebude mít dost peněz a síly vleklý proces vést:( i důležitost zapojění médií do celé causy (přítomnost nově zvoleného prezidenta, manželka Stinga na místě apod.).
Dokument je dynamický (i když zkrácení o 15 minut by mu ještě prospělo), věcný a vzácně vyrovnaný - prohlášení právníků Chevronu i jejich "ekologického" ředitele apod. Po shlédnutí vás opět zaplaví marnost.. třetí svět vůbec neprofituje z nerostného bohatství, ale má se hůř. Kdo má peníze, může všechno. Korupce afrických vlád ničí je samotné. Demokracie, kterou zde představuje pomalé soudnictví, tahá za kratší stranu.. Dávám 10/10. A co si myslíte vy?
Update: Chvron v ČR stále jako Texaco. Co jsem si tak přečetl, na paliva se v ČR nespecializuje, spíše na maziva. Pokud chcete vyjádřit ke cause spotřebitelský postoj, nekupujte oleje a provozní kapaliny značky Havoline, Ursa, SUTO, Motex, Geartex, Multigear, Textran, Texamatic, Rando, Hydra, Multifak, Starplex, Hytex, Molytex, Texclad, Marfak a Texando.
15.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Kam jsme se to narodili (6/10)
Puisque nous sommes nés; Jean-Pierre Duret, Andréa Santana / Brazil, France / 2008 / 90 min.
Dokument Kam jsme se to narodili z chudého venkova Brazílie, kde děti odmala vidí zmar a beznaděj jejich života, který jim na venkově nepřináší žádnou budoucnost. Často bez rodičů, bez vzdělání. Mnohačetné negramotné rodiny se živí jak se dá. Přestože se v poslední době situace v Brazílii pomalu zlepšuje (sociální dávky pro rodiny nejchudších), do standardu aspoň trochu snesitelného života mají daleko (i když samozřejmě opět řádově se mají lépe než v Africe).
Jedná se o "hard core document" - prosté snímání života dvou kluků a jejich interakce s nejbližším okolím. Bez komentáře, otázek, slyšíte pouze to, co ti kluci řeknou sami. Je na každém, zda mu tato forma vyhovuje, mně moc ne. Dávám 6/10. A co si myslíte vy?
15.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Stiženi bohatstvím (7/10)
Victimes de nos richesses; Kal Touré / France, Mali / 2008 / 60 min.
Dokument Stiženi bohatstvím nás opět zavádí do Afriky, tentokráte do Mali, nicméně se nezabývá těžbou nerostných surovin, ale ekonomickou emigrací obyvatel do Evropy. Mali není samozřejmě pohraniční stát, ale zoufalé utečence nezastaví ani fakt, že musí překonat celý Alžír nebo Maroko (a kus Mauretánie), aby se dostali aspoň k Gibraltaru (případně někam na loď). Situaci nepomáhá ani fakt, že mladí lidé, kteří zůstávají nejsou bráni jako ti, kteří se postavili svému těžkému osudu, ale jako zbabělci, přestože pro řadu uprchlíků znamená pokus o překročení hranic smrt (Alžířani pálí ostrými, mučí, deportují..).
Dokument se zabává i příčinami migrace, růstem nesplatitelného (a přesto splaceného) afrického dluhu, stavem místní ekonomiky a dalšími aspekty. Dobrý základ pro diváky, kteří o problémech zadlužení Afriky nic moc neví. Dávám 7/10. A co si myslíte vy?
15.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Ropná apokalypsa (7/10)
PetroApocalypse Now?; Andrew Evans / UK / 2008 / 48 min.
Druhý dnešní film Ropná apokalypsa byl také o ropě, ale trochu jinak. Jeho mottem bylo sdělení, že doba, kdy se dosáhne maximální těžby (a pak již bude těžba jen klesat), tzv. peak oil - "zlom ropy", se blíží nebo již dokonce nastala, přestože to vlády a OPEC nepřiznají. Formou dialogů a záznamů z projevů, konferencí apod. se divák dozví co má vliv na množství ropy v ekonomice (těžba ropy, OPEC, množství nových nalezišť, technologie dobývání..) a jak je ropa využívána a nezbytná (doprava, letadla, léky..).
Film varuje, že peak oil je třeba řešit co nejdříve, protože nikdo neví, co se bude dít pak, resp. jak dlouho (a ZA KOLIK) se bude těžit aspoň něco. Přestanou lidé jezdit autem? Již nyní je na každou kalorii jídla spotřebováno asi deset kalorií fosilních paliv.. Kdyby takto hospodařila zvířata, zemřela by. Lidé využívají fosilních paliv, prehistorického daru Země odnepaměti, ale nyní reálně hrozí, že ropa dojde, zvlášť vzhledem k růstu mladých asijských ekonomik a množství obyvatel Zeměkoule, které se od počátku industriálního věku zčtyřnásobilo. Nové technologie nevzniknou ze dne na den. Měli bychom být připraveni.
Stopáž filmu je rozumná, ale tomu podstatnému - možnému řešení - věnuje mnohem méně času než přesvědčení diváků o poměrně zřejmé existenci peak oil. Alternativní paliva jsou zmíněna, potřeba poklesu spotřeby také, ale co dál? Možná tento nelichotivý výsledek je důvodem, proč se mu ve filmu věnovalo tak málo času. Dávám 7/10. Co si myslíte vy?
Další informace: český blog.
15.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Jedovatý plamen (9/10)
Poison Fire; Lars Johansson / Tanzania, Nigeria / 2008 / 28 min.
Chudobu afrických zemí je snad vidět v každém africkém dokumentu. To, že řada z nich disponuje nerostným bohatstvím, které však zlepšení životní úrovně nepřináší, to jsem ukazoval na filmu Vysoká škola života včera. Ještě horší situaci ukazuje tento krátký dokument Jedovatý plamen.
Nigérie je bohatým nalezištěm ropy. Samozřejmě ji ale netěží stát, ale zahraniční podnikatel, v tomto případě Shell a to od roku 1956. Na tom není nic zvláštního, až na to, že těžbu ropy provází obrovská ekologická zátěž v podobě úniků do půdy a vody a znečištění spalovaným zemním plynem BEZ JAKEKOLIV NAHRADY místnímu obyvatelstvu! Dokument ukazuje, jak vše živé v okolí vrtů vyhynulo a lidé trpí řadou zdravotních chorob včetně potratů z důvodu zamoření půdy, vody i vzduchu.
Problém se dostal až k soudu, kde nakonec po desítkách let alespoň vrchní nigerijský soud přikázal zastavení spalování zemního plynu (zemní plyn je vedlejším produktem těžby ropy, obvykle se zpět vrací do země, aby udržoval podezmní tlak pudící ven černé zlato; samotný fakt bezcenného spalování, bez ohledu jaké procento vytěženého plynu to je, neobnovitelné suroviny v oblasti tak chudé považuji za zločin, nicméně místním jde o zdravotní následky mnohaletého spalování). Přestože se problém tádne desítky let, několik let existuje příkaz k zastavení, v říjnu 2008 vrty hoří stále dál..
Film burcuje svou absurditou a bezmocností místních lídí, těch, kteří by měli mít alespoň nějaký užitek z vývozu jejich národníého bohatství, naopak trpí chorobami a nedostane se jim ŽÁDNÉ pomoci či kompenzace a žijí ve stejné chudobě jako před počátkem těžby..
Jasně, nic není černobílé, film nemusí ukazovat všechno, ale některá fakta zobrazuje názorně. Zkorumpovanou vládu a zejména Shell, kterému je úplně jedno, jakým způsobem v Nigérii podniká. Kdy bude způsob podnikání měřítkem, kterým se bude hodnotit úspěšnost a hodnota firmy? Předčí někdy morální rozměr zisk? Osobně k Shellu už nezavítám.
Film je krátký a úderný. Doporučuji všem. Dávám 9/10. Co si myslíte vy?
Update: Oficiální HomePage včetně samotného filmu!; Více info a ukázka
14.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Senegalky a já (4/10)
Les Senegalaises et la Senegauloise; Alice Diop / France / 2007 / 56 min.
Senegal, jedna ze stabilnějších afrických zemí. Přesto mnoho emigrantů a pracujících v zahraničí. Autorka příběhu vyrostla ve Francii, ale její rodiče pochází ze Senegalu. Jako dospělá se tedy vrací do domu své matky a konfrontuje svůj život se životem jejích tet a snach. Zjišťuje tak, jak by vypadal její život, kdyby matka neemigrovala. Obrovský kulturní i sociální rozdíl se snažila zachytit ruční kamerou.
Téma zajímavé, ale autorka skutečně zůstává skoro celou dobu za zdmi jednoho domu, bez prezentace širších kulturních, politických a ekonomických souvislostí. Nevadí, že je film Senegalky a já genderově nevyvážený (žena s ženami hlavně o ženách), ale je též hodně osobní, což zjišťuji není moje káva. I necelá hodina byla dost. Lze si odnést info, že Senegal je na tom v porovnání s jinými státy Afriky ještě dobře, ženy touží po bohatých manželech, trpí mnohoženstvím (Senegal je z 90 % muslimský), vysoká nezaměstnanost vyhání muže pracovat do zahraničí a ženy doma hrají pouze tradiční roli bez jakéhokoliv osobnostního rozvoje. Dávám 4/10. Co si myslíte vy?
14.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Vysoká škola života (8/10)
Pale peko bantu mambo ayikosake; Bram Van Paesschen / Belgium / 2008 / 96 min.
Kongo je častý cíl dokumentárních filmařů, např. minulý rok zahajoval JS dokument o brutálně znásilňovaných ženách všemi stranami konfliktu. Typická africká postkoloniální země, která se vzpamatovává z občanských válek a přestože nedávno zažila své první volby, neumí s demokracii pracovat. Země bohatá na nerostné suroviny, které neumí efektivně těžit. Země plná korupce a nezájmu a neschopnosti postarat se o vlastní lidi.
Vše uvedené ukazuje film Vysoká škola života na pozadí příběhu mladíka, který by chtěl studovat na vysoké škole, ale na to si musí vydělat. V jeho regionu je jedinou možností práce v lomu/dole na kobalt. Jediné věci, které má, je lopata a páčidlo, které používá, aby stejně řada jiných lidí, kopal jámy a tunely, z kterých VŠECHNU půdu pytlují a poté vymývají v řece - zbytek je kobalt různé kvality..
Obrázky ukazují těžkou ruční práci celých rodin, bez jakýchkoliv jistot a zabezpečení (nemají helmy, rukavice, tunely si nezabezpečují lešením), jejíž výsledkem je prodej kovu jedinému možnému překupníkovi, který si určuje cenu, samozřejmě naprosto neodpovídající. Film též zobrazuje stále problematický vztach chudý černoch - bohatý běloch (novinář), navíc z Belgie, země bývalých kolonizátorů. Světlými okamžiky jsou úsměvy těchto lidí, přestože bez naděje na lepší budoucnost.
Film je trochu jednotvárný, mohl být třeba o něco kratší, ale nenudí. Nemoralizuje. Jen popisuje. Český divák se bojí filmů z Afriky, protože vidí jen utrpení a děti s nafouklými břichy. To tady neuvidíte. Uvidíte život lidí, kteří měli méně štěstí než my, kteří si stěžujeme, že benzin je zase o padesát haléřů dražší a že jídlo v kantýně je hnusný.. a závěr filmu zamrazí. Dávám 8/10. Co si myslíte vy?
13.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: I.O.U.S.A (8/10)
I.O.U.S.A.; Patrick Creadon / USA / 2008 / 85 min.
Vtipný název dokumentu I.O.U.S.A vychází z anglického IOU, zkratky pro dlužní úpis. Celý film pojednívá o fiskální krizi v USA, tj. obrovský deficit národního hospodaření přesahující aktuálně 10 bilionů dolarů, což je více než 60 % HDP Spojených států. Vedení země tato hrozivá čísla ignoruje a dokument tak sleduje počínání jedinců či malých skupin snažících se na toto zadlužování na úkor dalších generací upozornit.
Skutečně dluh USA neplní světové zpravodajství narozdíl od válek či proběhlého nebo hrozícího státního bankrotu Lotyšska, Argentiny či Islandu. O to překvapivěji čísla, která film představuje názornou (holt americkou, ale tentokráte vhodnou) formou vyzní. Amerika trpí nejen obrovským deficitem státního rozpočtu, ale také historicky poprvé deficitem úspor (suma úspor domácností je nižší než suma úvěrů) a deficitem obchodní bilance (dováží více než vyváží). Film trefně ukazuje ještě na deficit "politické odpovědnosti a rozhodnosti", kdy klíčové postavy americké ekonomiky problém bagatelizují a díky osmi let vlády W. Bushe se čísla zhoršila pětinásobně. Vliv na to měla válka v Iráku a nezodpovědné chování domácností (i vlády, která to nastavením nízké úrokové míry umožnila) spočívající v životě na dluh, zejména v podobě amerických hypoték. Bush po vítězství snížil daně, přestože to deficit prohloubilo. Bush pokračoval v nákladné válce v Iráku. Greenspan snížil úrokovou míru, tj. cenu peněz, takže půjčovat si bylo TAK výhodné - pro domácnosti i banky.
Zajímavé je, že většina amerických státních dluhopisů drží Čína, Japonsko a země vyvážející ropu. Pokud se Čina rozhodne dluhopisů zbavit, zatřese to celou světovou ekonomikou navázanou na americký dolar a v podstatě má komunistický stát slušnou ekonomickou páku na "největší demokracii" světa.
Film je ta první větší analýzou, kterou jsem viděl a i když i zde bych si představil širší pohled na finanční krizi, která přišla právě z USA, je to doporučeníhodná vlaštovka. Dávám 8/10. Co si myslíte vy?
Zajímavá byla i diskuze po promítání, které se účastnili ekonomové Mejsřík (z vládního NERVu), Jiří Havel (člen stínové vlády) a Ladislav Tajovský z Katedry hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE. Poukázali na to, že řešení není snadné, až nemožné, ale krize to není - tak holt vyhlásí státní bankrot jako Argentina.. Tajovský kritizoval Busho-Obamův balík opatření spočívající v pouhém nalití peněz do ekonomiky, na což mu Havel odpověděl, že jiná varianta stejně nebyla. Všichni ekonomové předpovídají minimálně dvouprocentní pokles HDP v příštím roce a zařadili se do stáda ekonomických pesimistů. Každopádně doporučuji si vybírat projekce s diskuzí, přinese to další rozměr, který často filmu chybí.
12.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: V zápalu boje (6/10)
In het heilige vuur van revolutie; Masha Novikova / Netherlands / 2008 / 113 min.
Druhý dnešní film, V zápalu boje, který jsem si vybral pojednával o volební kampani Garryho Kasparova před parlamentními volbami v Rusku v roce 2007. Atmosféru nesvobody, kterou jsem cítil z dokumentů o Bělorusku vloni, je cítit "pro změnu" i zde (realitu ukazuje občas i MFDNES). Garry bojuje s propagandou, autoritativním režimem Vladimíra Putina, který porušuje lidská práva, zejména shromažďovací a svobodu slova. Proti svům odpůrcům nasazuje ruský premiéroprezident policii, tajné agenty, ekonomické represe, výhružky a trvalou atmosféru strachu.
Garry, přestože je známý po celém Rusku/SSSR jako šachový mistr světa, nedokáže sjednotit opozici a nepřináší lidem alternativu. Celý - téměř dvouhodinový dokument - nepadlo slovo o jeho volebním programu, jediným tématem strany je "Rusko bez Putina". Ano, demokracie může být základním a jediným tématem, ale tato prezentace cíle na oslovení mas a výhru nestačí. Apatičtí Rusové, uznávající jedině vládu pevné ruky a ukolébaní částečným zlepšením životní úrovně, již nechtějí vyjít do ulic při nejistém výsledku.. Jak padlo na pofilmové diskuzi, Garry není reprezentantem žádné významné společenské vrstvy, která by ho podpořila. Nejblíže má k intelektuálům, ale těch málo, co v Rusku jsou, navíc odrazuje kamarádšoftem s "nacionálním bolševikem" Eduardem Limonovem, protože jak bylo řečeno, nemá jiné spojence. Nejednotnost opozice je tak spolu s téměř kompletní kontrolou médií výhrou Putina.
Téma zajímavé, ale film jako takový měl mnohem větší potenciál, který nebyl zdaleka využit a scvrkl se na "pouhé" mapování kampaně na pozadí státních represí, dokumentace atmosféry strachu a zatýkání. Kdo čekal hlubší analýzy politické situace v Rusku, dočkal se jí jen částečně v následné diskusi s europoslancem Zahradilem, Schmidt a bývalým velvyslancem v Kyjevě. Moderoval pán z Rozhlasu, myslím ČRo6 a to velice dobře, nejlépe, co jsem za ty dva rčníky JS viděl. (Omlouvám se, že jsem si nezapamatoval všechna jména; diskutéři na stránkách JS jsou uvedeni špatně).
Vrátím-li se k filmu po formální stránce, byl zbytečně dlouhý, stačila poloviční stopáž, podivně nastříhaný a technicky nepříliš zdařilý. Chyběla mu dynamika a pointa.
Kdo chce vidět Garryho zblízka, poznat jeho rétoriku, ženu nebo kuchyň nebo kdo chce vidět na vlastní oči exkursi do politického boje v Rusku, nechť na další promítání zajde, ale hlubší analýzu nečekejte. 6/10. Co si myslíte vy?
12.03.09 - Filmový dokument, Jeden svět: Made in L.A. (5/10)
Made in L.A.; Almudena Carracedo / USA / 2007 / 70 min.
První dnešní film, Made in L.A (homepage), mapuje situaci ilegálních hispánských imigrantů do Ameriky, kde se živí prací v textilní továrně za špatných podmínek. Dokument seznamuje s několika ženami (zajimavé, že klíčové osoby dokuemntu jsou jen ženy, chlapi nepracují nebo se bojí promluvit?), s jejich životem a domácností a jejich problémy spočívající v práci v neodpovídajích podmínkách: nezákonně dlouhá pracovní doba za menší než minimální mzdu, monotónní náročná práce bez jídla převážně za šicím strojem..
Ženy z továrny se prostřednictvím hispánského komunitního centra zapojily do boje s prodejnou/značkou Forever 21, aby dosáhly rozumných pracovních podmínek. Přestože první soud prohrály, po třech letech aktivního odboje a bojkotu značky se domohly o soudu svých práv a dohodly se na smlouvě, která jim zajistila přiměřený plat a běžnou pracovní dobu.
S pocity uprchlíků, kteří žijí mezi strachem z odhalení/vyhoštění a strachem o svoje blízké ze země původu, které již nemohou navštívit, bylo po většinu času přesto poměrně těžké se ztotožnit. Samozřejmě většina z nás není uprchlíky z politických ani ekonomických důvodů, ale oproti Barmě nebo i Ruska se nemusí v USA bát alespoň o život. Bohorovné postavy žen, ale i jejich dětí také o jejich strádání příliš nesvědčily. Vše potvrzuje fakt, že anglicky se začínají učit až po třech letech (na konci filmu), když zjišťují, že ani v textilním průmyslu nemusí levná pracovní síla stačit k udržení produkce (konkurence z Asie) a musí uvažovat o jiném místě. Film je zručně natočený, ale opět postrádá dynamiku a větší nadhled. Obecnějších filmů, nestavějících jen na osudech jednotlivců, je tak zatím na JS jako šafránu. 5/10 Co si myslíte vy?
11.03.09 - Filmový dokument: Jeden svět odstartoval dokumentem Barmský VJ (9/10)
Burma VJ - Reporting from a Closed Country; Anders Ostergaard / Norway, Sweden, Denmark, UK / 2008 / 84 min.
Festival o lidských právech zahájil silným filmem Barmský VJ, dokument o prácí videožurnalistů z Barmy, kteří nasazují vlastní život, aby získali obrazový materiál, který se pašuje do zahraničí a je vzácnou obrazovou informací o životě v Barmě, kde vojenská chunta vládne 19 let.
Je až zarážející, že právě v roce 1988, rok před naší sametovou revolucí, chtěli Barmánci - a také zejména studenti - to samé, demokracii. Bohužel to co u nás skončilo několika zraněnými od obušků a kanad, tam skončilo 3000 mrtvými. Šarlatová revoluce v roce 2007, kterou vedli budhističtí mniši, dopadla bohužel podobně...
Film, který festival uvádí, je tvořen z většiny roztřesenými záběry ručních kamer, jediným technickým prostředkem, kteří místní disidenti mají. Odhalení kameramana znamená mnohaleté vězení a třeba i smrt. Přesto odvážně pořizují ojedinelá svědectví vojenské diktatury a brutality, právě ze dnů šarlatové revoluce, která skončila likvidací mnichů, zavřenými žurnalisty a samozřejmě i mrtvými.. 9/10 Co si myslíte vy?
Po filmu následovala diskuze s režisérem filmu a zástupcem exilové barmské televize Democratic Voice of Burma, kteří potvrdili zoufalou situaci lidí v Barmě, kteří přestože chtějí demokracii a svobodu klidným způsobem - jak ukázali mniši - hledí akorát do hlavní armády. Po filmu takové síly je člověk naštván na nespravedlnosti světa a je to dobře, přestane být aspoň na chvíli pasivní. Nadace Člověk v tísni vede projekty v Barmě, které můžete finančně podpořit, ale můžete i čistě lidsky vyjádřit svou podporu podpisem petice!
Myslím, že programový tým vybral dobrý film do začátku festivalu a přeji mu i nám všem, ať se festival líbí, ať zaujme, burcuje a přinese aspoň změnu vnímání prezentovaných témat.
A to je pro rok 2009 všechno.
Poslední změna: 07.12.2010 (Based 03/2009 by Harry)
Před 20 lety jste přišli do svobody. Teď ukažte jak s ní umíte naložit. Tak zní motto ročníku 2009 a zdá se mi opravdu povedené. Jeden svět vystihl perfektně situaci, že je právě 20 let po sametové revoluci, vyrostla jedna dospělá generace, která socialismus již nepoznala a která si vesele užívá kapitalismu a konzumu. Umí však s nabytou a bezpracnou svobodou zacházet? Není třeba připomínat, že to tady vždy tak nebylo (viz cyklus Lekce z parlamentní demokracie a Vyrovnání s minulostí), že to tak všude zdaleka není (Rusko, Bělorusko, Čína, Egypt, ale i USA a další) a že to tak nemusí zůstat navždy (Venezuela, Tibet)? Myslím že je. Stejně jako upozorňovat na režimy, kde je situace zoufalá (Barma, Tibet).
The Age of Stupid; Franny Armstrong / UK / 2008 / 89 min.
Afganské ženy za volantom; Sahraa Karimi / Slovakia / 2009 / 56 min.
De race om de auto van de toekomst; Martijn Kieft / Netherlands / 2008 / 50 min.
Latawce; Beata Dzianowicz / Poland / 2008 / 79 min.
Flow - for Love of Water; Irena Salina / USA / 2008 / 84 min.
Dokument Vesnice jednoho muže byl poté, co jsem viděl 14 různě depresivních snímků, balzámem na duši. Neřeší žádné lidskoprávní problémy, jde o vizuální sledovačku muže, který vyměnil město za horskou vesničku v Libanonu, kde tráví klidný život s domácími zvířaty. Koně, krávy, psi a drůbež jsou mu partnery v dialogu. Mléko, které získá, jezdí prodávat do okolních vesnic, které jsou však na dohled přes údolí, takže úplná samota to není.
O Tibetu se hodně mluví i v našich médiích, už to považujeme za samozřejmé, že tam Čína "nějak" porušuje lidská práva. Skutečný rozměr tragédie "menšiny", která čítá polovinu obyvatel naší republiky, si ale dovedete představit až uvidíte dokument jako je Svědectví z Tibetu.
Letters to the President; Petr Lom / Canada / 2008 / 73 min.
La minaccia; Luca Bellino, Silvia Luzi / Italy / 2008 / 86 min.
Crude; Joe Berlinger / USA / 2009 / 100 min.
Puisque nous sommes nés; Jean-Pierre Duret, Andréa Santana / Brazil, France / 2008 / 90 min.
Victimes de nos richesses; Kal Touré / France, Mali / 2008 / 60 min.
PetroApocalypse Now?; Andrew Evans / UK / 2008 / 48 min.
Poison Fire; Lars Johansson / Tanzania, Nigeria / 2008 / 28 min.
Les Senegalaises et la Senegauloise; Alice Diop / France / 2007 / 56 min.
Pale peko bantu mambo ayikosake; Bram Van Paesschen / Belgium / 2008 / 96 min.
I.O.U.S.A.; Patrick Creadon / USA / 2008 / 85 min.
In het heilige vuur van revolutie; Masha Novikova / Netherlands / 2008 / 113 min.
Made in L.A.; Almudena Carracedo / USA / 2007 / 70 min.
Burma VJ - Reporting from a Closed Country; Anders Ostergaard / Norway, Sweden, Denmark, UK / 2008 / 84 min.