Když už čtu něco jiného než učebnici, skripta nebo počítačové časopisy, je to sci-fi nebo fantazy. Mám rád nejvíce Sapkowského a  Asimova, ale nepohrnu ani jinými autory, když konkrétní dílo je dobré. Třeba Wyndhamův Den Trifidů, Herbertova Duna či některé knížky Pratchetta.
    Dneska jsem si vybral Adamsovu knížku (ne slavného Stopaře) Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho. Není to nic moc, ale o dvě pasáže se musím podělit.

    Super-ukázka je z chvíle, kdy se hlavní postava Richard Mac Duff vloupe své dívce Zuzaně Wayové do bytu jen proto, aby vymazal z jejího záznamníku jeho vlastní vzkaz, který si ale rozmyslel:

    ... Zazvonil telefon. Richard stopl záznamník a zvedl telefon, ale když mu došlo, co provedl, málem jej pustil jako úhoře elektrického. Dal sluchátko k uchu, ale neodvažoval se dýchat.
   „Pravidlo číslo jedna při vloupání do domu,“ oznámil hlas. „Když vás vyruší telefon, nesmíte jej za žádných okolností zvedat. Co si, proboha, o sobě myslíte?“ Richard ztuhl. Nějakou dobu mu trvalo, než si vzpomněl, kam si uložil hlas.
   „Kdo volá?“ zeptal se nakonec šeptem.
   „Pravidlo číslo dvě,“ pokračoval hlas. „Příprava. Vzít si příslušné nářadí. A rukavice. Mít aspoň záblesk představy, co budete podnikat, než začnete uprostřed noci balancovat po okeních římsách.
   Pravidlo číslo tři. Nikdy nezapomenout na pravidlo číslo dvě.“
   „Kdo volá?“ vykřikl znova Richard.
   Hlas byl neodbytný. „Občanská hlídka,“ odpověděl. „Když vyhlédnete zadním oknem, uvidíte...“
   Richard se i s telefonem hnal k oknu a podíval se ven. Vylekal ho vzdálený záblesk.
   „Pravidlo číslo čtyři. Nikdy nestát tam, kde by vás mohli vyfotografovat.
   Pravidlo číslo pět... Posloucháte mě, MacDuffe?“
   „Co? Ano...“ zmateně ze sebe soukal Richard. „Jak to, že mě znáte?“
   „Pravidlo číslo pět. Nikdy nepřiznat jméno.“
Richard stál, ani nedutal, jen těžce oddychoval...

A ještě jedna krátká ukázka. Gordon Way zemře a stane se z něj duch. Jde (jako duch) do své chaty, kterou prozkoumává:

... Seděl čelem ke dveřím, které se mu zatím nepodařilo otevřít, protože se na nich zasekla klika, a rozčilovalo ho to. Neohrabaně se potýkal s plechovkou rajčat, pak s ní přistoupil k těm dveřím a praštil konzervou do kliky. Dveře se rozletěly a ze skříně vypadlo jeho vlastní zmizelé zkrvavené tělo.
 Gordon si do té chvíle neuvědomil, že i duch může omdlít.
 Uvědomil si to teď a hned to také uskutečnil...