Nightwish - recenze ke koncertu 20.2.2008 v Praze (by SteveV)
Prolog
Ve středu 20.2.2008, ale již i několik dní předtím, bylo možné v celé republice pozorovat zvláštní migrace. Lidé začali směřovat do Prahy, k Výstavišti. Celá migrace vyvrcholila ve středu večer. T-Mobile Aréna na pražském Výstavišti byla v obležení. Místní starousedlíci se v zásadě dělili na dvě skupiny - na ty, kteří jen nechápavě kroutili hlavou a raději se těm individuím v černých pláštích vyhýbali a na ty, kdo věděli moc dobře o co jde a s nadšením se přidali. A o co šlo? Přeci o první sólové vystoupení finské symphonic power metalové skupiny Nightwish v České republice!
Já jsem si samozřejmě tuto událost roku nemohl nechat ujít, nejinak Harry. Když jsme se něco po půl sedmé přiblížili k Výstavišti, zůstali jsme chvíli překvapeně stát. Ačkoliv kuloáry tvrdily, že koncert je vyprodaný, do té doby jsme si nedovedli představit, co to v praxi znamená. Okolo všech vstupních bran byl shluk lidí širší než dvacet metrů – „fronta na prohmat“ jak to nazval Harry. Cca po půlhodině v davu jsme se dostali na řadu i my a bez problémů prošli kontrolou. Dobrá zpráva pro pamětníky a nostalgiky - útržky na vstupenkách netrhali, takže zalaminátované vstupenky budou kompletní, ne nějak oškubané :-)
Pain
Jak čas utíkal a blížila se osmá hodina, hala se postupně začala napínat ve švech a ovzduší houstlo (doslova). V osm hodin konečně napětí povolilo. Hala potemněla a na pódium vyšli předskokani Nightwish na jejich letošním turné, švédská industrial metalová skupina Pain. Nutno uznat, že mě Pain velice příjemně překvapili. Čekal jsem, že to bude jen „blití do mikrofonu,“ protože přesně v takovém duchu se nesly všechny ukázky, co jsem našel na YouTube. No, evidentně i Pain vědí jak se dělá muzika. Svým vystoupením mě neuvedli do rozpaků, jak jsem očekával, ale skutečně dobře navnadili do správné nálady pro příchod Nightwish.
Po cca půlhodinovém vystoupení Pain nastala asi nejdramatičtější půlhodinka. Přestěhování a přearanžování pódia se servis týmu podařilo rychle a tak každý už jen netrpělivě očekával příchod hvězd večera. Kdykoliv se na jevišti jen prolétla muška, sklidila vždy ohromný aplaus.
Nightwish are here!
Krátce po deváté se T-Mobile Aréna konečně ponořila do tmy a začala hrát úvodní melodie dlouho očekávaného koncertu. První nedočkavci fotili prázdné pódium. Nevím, kde ty úvodní a závěrečné melodie Tuomas bere či zda je také skládá, ale každopádně má více než dobrý výběr. A pak to vypuklo.
Kdo očekával, že na nás naši finští přátelé půjdou polehoučku, spletl se. První písní byla totiž Bye Bye Beautiful. Zajímalo by mě, zda mělo umístění této písně hned na začátek nějaký skrytý význam – je totiž poměrně jasně adresována Tarje Turunen.
o první písni se asi Anette zadýchala – následovala Cadence Of Her Last Breath s excelentními kytarami. Koncert pokračoval dvěma staršími songy. Jak rázně metalovou Dark Chest Of Wonders, tak jemnou Ever Dream zvládla bez Anette sebemenších potíží. Slova se pak chopil Marco a nabudil všechny metalisty na další kousek, kytarami prosycenou Whoever Brings The Night. Při hitovce Amaranth, která následovala, zpívala snad celá hala. Aby ne – v době než vyšlo Dark Passion Play neměli fanoušci jinou možnost než si singl Amaranth pouštět stále dokola.
Kdo se těšil, že si pořádně poslechne Marca, také se dočkal. Anette si na minutku dala pauzičku a začala balada The Islander. Marco sklidil zasloužený aplaus. Následovala skladba, kterou Anette nazvala „the masterpiece of Mr. Holopainen.“ A měla naprostou pravdu – monumentální The Poet And The Pendullum podle mého názoru o hodně překonala veškeré předchozí hity od Nightwish. Po tomto veledíle byl jeden starší kousek, Dead To The World.
Publikum bylo ve varu. Toho si také Anette všimla a hned nás bez trochy vody vzala na výlet přímo doprostřed horké Sahary. A rozhodně stál za to. Ale přišla smutná chvíle – Marco oznámil, že se blíží poslední píseň večera… Tou písní byla další vzpomínka na album Once, píseň Nemo. Ale, jak známe Nightwish, nakonec se ukázalo, že to ještě zdaleka poslední kousek nebyl. Po rádobyodchodu NW z pódia spustilo publikum takový aplaus, že bylo zkrátka nemožné, aby něco nepřidali.
Přídavek
Následoval tedy velký comeback v podobě 7 Days To The Wolves, jedním z nejlepších songů z alba DPP. Na koncertě, který byl inzerován jako nej-mega z celého evropského turné NWsamozřejmě nemohla chybět vypalovačka, která skupinu provází již osmým rokem – Wishmaster. Plameny šlehaly až ke stropu a celá hala se otřásala v základech. Ale i tuto pecku pražská T-Mobile Aréna vydržela. Proto taky Marco vyhlásil, že budeme mít „the very last chance to bring the fucking roof down, no matter where it falls, now matter on who it falls!!!“ („opravdu poslední možnost zbourat střechu, nezáleží na tom kam nebo na koho to spadne“) Nutno uznat, že Wish I Had An Angel byla na konec skutečně mocná zbraň. Nicméně hala i poslední útok ustála. Nightwish se dočkali ohlušujícího aplausu a za tónů závěrečné instrumentálky opustili pódium. Nejedno oko nezůstalo suché…
Epilog
Celkem tedy zaznělo na koncertě 14 nám všem velmi dobře známých skladeb, osm z alba Dark Passion Play (3007), tři z Once (2004), dvě z Century Child (2002) a nejstarší z alba Wishmaster (2000).
Před koncertem bylo slibováno, že na tomto koncertě budou nebývale rozsáhlé pyrotechnické efekty. S potěšením mohu konstatovat, že svůj slib Nightwish rozhodně splnili, a to obzvlášť u závěrečných písní. Také měli konečně čeští posluchači možnost porovnat Anette a Tarju. Podle mě Anette „obstála“ na výbornou. Na závěr jedno přání – doufám, že se Nightwish u nás líbilo a že už nyní plánují další koncert v České republice.
Written by SteveV, edited and designed by Harry.
[ Nahoru | Home Page | Nightwish na Harryho.info ]
Last update: 27.02.2008 (Created 2/2008)