Čeho jsem si všiml v Rakousku
    Tak jsem byl 27. 3. 1999 jeden den lyžovat v rakouském Schladmingu.Co mě tam zaujalo?

Mentalita lidí
    Pro českého člověka naprostá bomba. Lidé tam totiž nekradou! Je smutné, že to uvádím jako neuvěřitelnou, pro nás naprosto cizí věc. Přes hodinu jsem měl možnost pozorovat řadu lyží na stojanu venku před budovou lanovky. Nikoho ani nenapadlo se dotknout cizích lyží. Nádhera! Nejen mojich, upřesňuji pro rejpaly. Byly tam například dva nové snowboardy a jejich majitelé přes hodinu nikde. Nikdo se na ně ani křivě nepodíval...
    Jsem zvědavý, jestli se toho někdy dočkám u nás v ČR, kde stačí nechat kolo přes obchodem čtyři minuty a máte po něm. Asi nikdy. Veliká škoda a ostuda.

Příroda a okolí
    Asi to souvisí s tou mentalitou. Města, louky, ale i silnice a příkopy jsou čisté. Žádné pneumatiky nebo černé skládky  či plné příkopy odpadků. Pokosené louky s řadou dřevěných stavení. To mě vůbec překvapilo. Jistě, šlo o typicky podhorské vesnice, ale přece jen tolik dřevěných stavení, zejména užitkových, jsem ještě neviděl. Na řece jsem zahlédl ostrůvek. Velký asi jako větší obývák - a na něm dřevěná boudička. Jen tak.
 
Všechno dohromady
    Lidé byli přívětiví, ale to by se od turistického centra dalo čekat. Možná i to, že narozdíl od Němců ochotně komunikovali anglicky. Myslím si ale, že lidé jsou tam takoví i mimo tato centra. Pokud má někdo jiný zážitek, nechť se o něj podělí.
    Mám teorii, proč se tam - kromě výchovy a vrozené mentality - tedy nekrade. Jednoduše z ekonomických důvodů. Většina lidí si prostě ty obyčejné lyže či kolo mohou dovolit. Ceny jsou tam asi jako u nás - samozřejmě v šilincích. Jenže průměrné platy mají min kolem 15 000,- Takže podle mě jsou na tom více než 3x lépe než my (šilink jsou necelé tři koruny).

    Z čeho jsem měl radost je, paradoxně, to, že jsem si neměl co koupit. Samozřejmě, že to pro nás vše drahé, ale odhlédnu-li od toho - prostě a jednoduše si většinu z toho, co jsem tam za tu chvíli viděl, můžu koupit doma, v České republice.