Napsal by bulvární deník - a nebyl by daleko od pravdy. Stalo se to již před třemi lety (25. 2. 1997), ale to nic nemění na tom, že kvůli "doktorovi" z Opatova zemřela naše devítiletá andulka (sameček) Pepík. Nebýt neodborného zásahu pana doktora (bohužel jeho jméno neznám, protože jsme se v šoku nezeptali a byl jedním z několika, kteří v ordinaci na Opatově působili) jistě by žil dál.

Nebudu zde vyprávět, jak moc mi byl ptáček blízký, ale chci upozornit, že zdaleka ne všichni doktoři jsou dobří a odpovědní. Vše se stalo v ordinaci MVDr. Radomíra Košťála, kam jsem poté poslal dva dopisy. Vše je jasné z nich. Protože v druhém je vše, cituji:

Vážený pane doktore!
 Toto je již druhý dopis. Mohlo se zdát z dlouhé prodlevy, že je vše promlčeno a že se nic neděje, to se však mýlíte. Pokud jste minulý dopis nedostal, nic se neděje, níže přikládám dopis původní z 1.3.1997. Pokud jste jej již četl a nehodlal jste mu věnovat náležitou pozornost, sděluji Vám tímto, že od 1.7.1997 zpracuji celou tématiku a uvedu ji na svou WWW stránku, bez ohledu na to, kolik s tímto případem máte společného - zodpovědnost za Vašeho zaměstnance je na Vás.

Následuje původní dopis:
 Píši Vám z poněkud nepříjemného důvodu. Možná si vzpomínáte, že jsme se Vás ptali (paní XXX), jak postupovat při léčbě starší andulky, která měla problém s dýcháním a uvedli jsme naše podezření z poruchy štítné žlázy (naprosto přesné symptomy nemoci - popsány v knize Zdeňka Vegera „Andulky“). Doporučil jste nám Lugolův roztok, který jsme podávali. Její stav se bohužel nelepšil, rozhodli jsme se tedy zajet přímo k Vám, abyste se na ni podíval, jelikož vím, že veterináři musí zvíře téměř vždy vidět, aby mu mohli pomoci.
 Vaši ordinaci jsme s velkými potížemi našli. Bylo to v úterý 25.2.1997 na sklonku ordinačních hodin. Hledali jsme Vás, ale Váš kolega, jež se nepředstavil - budu jej proto nazývat jen kolega, nás laskavě přijal.
 Následující minuty lze směle nazvat tragédií. Váš kolega si ptáčka vzal a jal se ho prohlížet. Naši poznámku, že se s vysokou pravděpodobností jedná o poruchu štítné žlázy přešel bez povšimnutí. Přitom by měl vědět, že v konečném stádiu této nemoci (dle knihy), se musí s ptáčkem zacházet velmi opatrně, dokonce se mu nemají ani stříhat drápky, jinak mu hrozí smrt „leknutím“. Nejsme však (v ordinaci jsem byl já a pí Hlaváčová) odborníci a věřili jsme, že pan doktor ví, co dělá. Po sérii prohmatávání a sledování konstatoval vyhublost, poruchu dýchání a podivné zabarvení jazyka. Asi po třech minutách tohoto „vyšetřování“ papoušek uhynul!!!
 Rád bych konstatoval, že andulka (jednalo se o samečka) vydržela jízdu 15 KM AUTEM, kdy jsem ji držel v ruce, bez problémů!! Tímto chci konstatovat, že Váš kolega nesprávným postupem vyšetřování papouška zabil!
 Vy se můžete postavit k události z profesionálního hlediska jinak, ale toto byl korektní popis situace. Můžete namítnout, že nemohl dýchat, že byl starý atd. Domnívám se ale, že nebýt tohoto zásahu, byla naděje zlepšení. Na místě jsme nebyli schopni žádné oponentury a tak se ozývám až nyní. Váš kolega nás přesvědčoval o tom, že „by stejně nevydržel“. To nelze ale zpětně dokázat.
 Závěr. Vám bych velmi rád poděkoval za telefonickou radu.Tento dopis lze však chápat jako stížnost na Vašeho kolegu, který svým jednáním zavinil bezprostřední smrt andulky. Žádám tímto písemnou omluvu Vašeho kolegy, jako slabou náhradu za našeho devítiletého přítele.
Konec původního dopisu
V Říčanech 17.6.1997

Vše jsem měl zveřejnit už tehdy a řešit to osobně a na místě, ale byl jsem příliš rozladěn tím, co se stalo.
Budiž tohle poučení pro ostatní. Zmíněnému doktorovi přeji jen to nejhorší.