Sarah Connor Chronicles

You must live

Nejsem seriálový typ, líbí se mi spád a rychlost vyprávění děje, která nepřesáhne tři hodiny (s výjimkou Pána PrstenůJ). Pár dílů některých seriálů jsem ale viděl, kompletní sérii Akt X, která byla poměrně dobrá nikoliv však až do konce. Nejvíc mě asi zaujal seriál Firefly doplněný, ne vlastně zakončený filmem Serenity, kde byla působivě herecky ztvárněná postava zvláštní a smrtonosné River, a to byl asi důvod proč jsem se nakonec rozhodl vzít na milost i tyhle „deníky“. Terminátor je svým způsobem zvláštní a smrtonosný, takže hraný stejnou herečkou, která mě nadchla v Serenity, ve mně vzbuzoval naději na zajímavý zážitek.

No problemo

Vždycky jsem se obával, že nejhorší na filmech o terminátorech může být chybějící „Arnie“, tímhle seriálem jsem však byl rychle probuzen. Nejsem žádný hnidopich, který by zkoumal každý detail a odpuštění malé nepřesnosti v T3 jsem toleroval.

Radši to připomenu: na začátku John vypráví, jak se ho stroje pokusily zabít před narozením, poté ve 13. letech….. později ve filmu, který se odehrává v roce 2004 John nechápe existenci Terminátora a toho všeho, když soudnému dni zabránili zničením Cyberdyne před deseti lety. K zničení jak víme došlo v době pokusu o druhý atentát na Johna tedy 2004-10=1994 a to bylo Johnovi ne 13. ale 10. let. Ale jak říkám budiž, film byl jinak ok a terminátorům ostudu neudělal.

To seriál šel dál až za hranice. Přemýšlel jsem, zda jde tedy o pokračování, prequel či snad vyplnění nějaké dějové prázdnoty mezi filmy. Nakonec jsem odpověď nalezl – časový paradox. Ano to je odpověď na všechno, co je v seriálu v rozporu s filmy. Díly si od počátku nastolují dějovou paralelu k té existující ve filmech. Příklady? No prosím – pominu to, že tentokrát byl druhý atentát v Johnových 12. letech, tak s hlavní hrdinkou Sarah Connor se setkáváme v roce 1999, kdy jí i přes snahu neustálého stěhování vstoupí do cesty terminátoři. Hé? Ve filmu zemřela v roce 1997 po tříletém boji s leukémií. To si autoři poupravili na rakovinu v roce 2005, kdy už podle filmové série je stejně Země rok radioaktivní pustinou, kde za několik let začne full válka se stroji. Na to mají ale autoři taky řešení – posunuli si Soudný den pohodlně na rok 2011, aby po cestě časem do naší skoro přítomnosti(1999 do 2007) měli hrdinové pohodlně dost času na boj o zabránění válce.

Jestliže děj v roce 1999 bych jako mírumilovný člověk odpustil, tak po cestě do budoucnosti už jsem měl pěstičky mírně zaťaté. A taky tu máme terminátory, tentokráte poslané z roku 2027, což je pokud se nepletu o dva roky dříve než byl poprvé poslán časem první T800 (CSM101) do roku 1984. Přitom ale v 2027 posílají vylepšené modely T888 jako na běžícím pásu a to obě strany. Vzpomněl bych si ještě na další, ale promiňte nejsem stroj, takže to bolíJ. Na všechno lze ale odpovědět tím výše zmíněným paradoxem, že budoucnost cestami časem do minulosti začala měnit sama sebe a naopak a ještě dvakrát opačně.

Filmy o terminátorech byly koukatelné hlavně proto, že byly ve své podstatě dané velmi jednoduché výchozí startovní body a po těch se jelo až do konce. Seriál musí být trochu jiný, to je jasné a tak nějak se počítá s tím, že spousta dílů bude mít informačně důležitou desetiminutovku a zbytek bude rajská kolem plných rtů. Měl by ale v duchu terminátořího světa zachovávat jistou míru přímosti vyprávění příběhu. Zde se děje pravý opak a seriál se hlavně druhou sérií stal překombinovaný. Myšlenka bojovat proti Skynetu jiným Skynetem je více než dobrá, ovšem její výsledná aplikace nezapadá do tohoto specifickým vyprávěním charakterizovaného světa lidi vs. stroje. Chybí tomu řekl bych ta přímá dynamika.

Takže i hlavní dějová linka se stává těžko stravitelnou jako váha starého dobrého modelu 101. Ne tak v hlavách rozpor milujících tvůrců seriálu. Ačkoliv se zjevně terminátoři vyrábějí z odolného a dosti těžkého koltonu (doufám, že jsem to nezkomolil, ale co mám odpověď – časový paradoxJ), tak Sára s 15 letým synáčkem šup s na moment neutralizovanou terminátorkou na židli a hoplá z okna – ani se kurva nezadýchali! Slečna teenmachine jim pomáhá s ocelovou odolností, dokud však nezažije explozi v autě, což poškodí její CPU. Pěkná inovace, když na starém T850 (CSM101) podle logiky hůře ochráněné CPU vydrželo jako jediné útok vysoce sofistikovaných manipulačních nanobotů. Naštěstí stačí očistit trochu prachu a naše slečna se zas aspoň trochu vzpamatuje.

No fate

Chtěl jsem ještě něco o samotném zakončení druhé a doufám poslední série, ale napadlo mě spíš tak trochu si zahrát na tvůrce, který nastíní pokračování…

John Connor se nám objevuje v budoucnosti roku 2025 a je poněkud překvapen, že i s neexistencí jeho mýtu tu čile funguje úspěšný lidský odboj. Během minuty se adaptuje do nového prostředí a získává si respekt jednak svými počítačovými znalostmi ohledně Skynetu a také faktem, že když mu někdo řekne jedno špatné slovíčko i třeba ve zcela prázdné místnosti, je najednou brutálně prošpikován sečnými a bodnými zbraněmi. Ty hackerské schopnosti musí ihned využít, jelikož je tu urgentní situace. Skynet ví o svém novém protivníku a poslal do minulosti dvojici T888 v přestrojení za milenecký pár, aby zničili „the core“(servery). Povstalci rychle odvedou Johna do speciální místnosti, kde už je připraven na přeprogramování čip, se kterým se setkali poprvé a neví si rady. Connor právě v tomto okamžiku dokazuje, že jeho skok časem byl nevyhnutelný, jelikož díky jedné nespálené součástce ze zničeného terminátora, kterou si schovával v konečníku, dokáže počítač poupravit tak, aby s čipem spolupracoval a přeprogramoval ho. S ním pak Johna odvedou do místnosti, kde je holý endoskeleton s úžasně sexy modrými kukadly. Po vložení čipu se začnou dít věci…

Sarah s černým exFBI jménem Blabla (sorry já zapomněl, asi ča… však víteJ) hlídají sklepení společnosti Bleble, kde je „the core“ antiskynetu. Tu přicházejí dva milenci a strhne se krátká přestřelka, ve které to do „kabanosu“ koupí pan exFBI a je následně po krátkém výslechu prostřílenými milenci doublefistfuckován k smrti. Sarah se zabarikáduje u „the core“ a snaží se jakoby horečnatě přemýšlet. Na barikádu buší milenci z masa a endoskeletonu, když tu se ozve zvuk energetického nabíječe poháněného mini vysoce výkonným reaktorem a po dvou „výstřelech“ se rozhostí ticho. Po chvíli začne dveře rozřezávat malá cirkulárka. Sarah se snaží jakoby horečnatě přemýšlet. Vyřezaným otvorem dovnitř vstoupí krásná dívka bez jediné tělesné chybičky. Cirkulárka z její levé paže se pomalu složí v ocelovou ruku, kterou pokryje do odstínu kůže se zbarvivší mimetická polyslitina. Dívka pohlédne na Sarah, která se snaží jakoby horečnatě přemýšlet, pak se otočí na „the core“. Jde k němu, vztáhne ruku a řekne: „Pojď se mnou, jestli chceš žít.“ Bez odpovědi.

P.S. Původně měl být TX chlap, ale produkce mi to zatrhla, že tu prý platí nepsaný pravidlo, že holky jsou hodný téčka a kluci ty zlý, stejně jako je to s barvami světelných mečů v SW. Hmmmmmm………

Hasta la vista…

A tak to je vše přátelé, já mám pocit, že tohle vám stačí, abyste pochopili, o čem tu vlastně maximálně amatérsky veršuji. Možná jsem tu nezmiňoval herecké výkony, tak ty jsou řekněme velmi shovívavě téměř v normě stejně jako „speciální efekty“. A co na závěr? Jestli tohle doporučuji? Co myslíte? Dám vám nápovědu: odpověď má iniciály ČPJ

Julia „Wetty“ Drevokocúr